Slovo „treking“ je dnes skloňováno všemi pády a přídavná jména „trekový“, „treková“, „trekové“ se natrvalo spojily s názvy používanými pro různé outdoorové aktivity a vybavení. Zmíněné slovo používáme extrémně často, ale jsme si toho vědomi?
V tomto článku se zamyslíme nad tím, co je to treking a jaký je fenomén této disciplíny.
Nejprve ale trochu historie. Než určíme, co je to treking, je nutné zmínit tzv. Velký trek (Groot Trek), tedy búrskou migraci, kolonizující v 19. století jižní část Afriky. Slovo “treking” se vztahuje k této události. Začalo se používat později, v 50. letech 20. století, k definování turistické aktivity. Za otce této disciplíny je považován Jimmy Roberts – důstojník sloužící v britské armádě a horolezec, který se proslavil pořádáním výletů do nejvyšších hor světa. Byla to úplná novinka, protože expedic připravených Robertsem se účastnili i lidé, kteří příliš horských zkušeností neměli.
Co je to treking a jak se liší od turistiky? Hranice mezi těmito aktivitami nejsou příliš jasné. (fot. Exped)
Co je to treking? Mnoho z nás tento termín používá vždy, když jedeme na hory, ať už jde o rodinnou procházku po nenáročných stezkách nebo výstup na Mt. Kazbek. Je to tak ale v pořádku? Ne! Ukazuje se, že současná definice je značně odlišná od běžné úvahy. Treking se, podle ní, považuje za provozování aktivity v náročných terénních a klimatických podmínkách. Jaký je z toho závěr? Za prvé, slovo „hory“ se zde nepoužívá. Za druhé, není zcela jasné, jak chápat slovo „náročný“. Tvůrce této definice na to šel obecně, proto jsou hranice mezi „trekingem“ a „netrekingem“ velmi plynulé. Někteří lidé se snaží tuto, velmi širokou frázi, upřesnit. Můžete například zjistit, že treking je vícedenní túra.
Jak tedy definovat horskou aktivitu, když je terén poměrně snadný a klima příznivé? Jedním z takových slov je „hiking“. Toto slovo, ač krátké a zvukově celkem příjemné, neudělalo takovou kariéru jako slavný „treking“. I když naše horské aktivity mají většinou formu hikingu, příliš se nám nechce v našich turistických zprávách používat tento termín. Hiking se neobjevuje příliš často ani v popisu outdoorového vybavení a outdooroví copywriteři, kteří hledají atraktivní jméno pro nový model vybavení, se touto cestou moc často nevydávají. Je prostě běžné, že „treking“ zní lépe než „hiking“, i když to ne vždy přesně odráží povahu popisované aktivity. Proto jsou běžné takové názvy jako: trekové boty, trekové košile a trekové hole. Toto vybavení si vybírají i lidé, kteří při svých outdoorových aktivitách nikdy nepřekročí tenkou hranici mezi hikingem a trekingem. Jak vidíte, odpověď na otázku “co je to treking?” není v praxi až tak jednoduchá.
Ale treking – ač ze své podstaty náročný – není nejvyšší formou horské aktivity. Řadí se někam doprostřed. Pokud je terén tak strmý, že musíme při pohybu používat i ruce (i jen pro udržení rovnováhy), pak máme co do činění s ještě pokročilejší činností, tedy lezením.
K tomu, abychom dělali treking, nepotřebujete hory. (fot. Exped)
Trekeři jsou někdy ztotožňováni se zástupci jiné skupiny – baťůžkáři, tedy lidmi cestujícími po světě s expedičním vybavením na zádech. I když zde vidíme jasný vztah, nejedná se o synonyma. Nadšenci backpackingu – stejně jako příznivci trekingu – jsou připraveni vzdát se pohodlí ve jménu vyšších cílů – oceňují svobodu a mobilitu. Milují cestovatelský život, a tak si dopřávají vícedenní túry. Touží vyrazit do neznáma a navštívit místa mimo vyšlapané cesty. Od nadšenců trekingu se liší tím, že se ne vždy pohybují po náročném terénu. Batůžkáři se nezaměřují pouze na místa známá pro svou krásnou přírodu nebo nedotčenou krajinu. Lze se s nimi setkat i ve městech.
Kategorie, které jsme věnovali tento text, není homogenní, a tak v literatuře nebo na webu často najdeme poněkud užší skupiny. Klasifikace trekingu by mohla vypadat nějak takto:
Ten máme nejraději. Proč? Vysvětlením je druhý název této aktivity – horský trek. Kulisami, ve kterých se takové túry odehrávají, jsou vrcholy, hřebeny a průsmyky. Atraktivní krajina nás přitahuje jako magnet a spokojenost po zdolávání náročných kopců nás obvykle pozitivně nakopne. Tato forma trávení volného času je velmi oblíbená – není divu, že slovo „treking“ je nejčastěji ztotožňováno právě se zmíněným klasickým trekingem (horský treking).
Hm, protože definice na téma hor mlčí, můžete si myslet, že přítomnost kopců zde není podmínkou. Existují i další „přírodní okolnosti“, které zaručují, že naše túra proběhne v dostatečně obtížných podmínkách, abychom ji mohli hrdě nazývat trekem.
Navíc se můžete setkat i s názorem, že k trekingu není třeba chodit po nohách. Některé z těchto aktivit také zahrnují: výlety na kole, jízdu na kajaku nebo výlety na běžkách. Tuto disciplínu lze rozdělit do menších podkategorií, jako jsou:
Někdo používá úplně jiné rozdělení, ve kterém jsou určující roční období. Proto se objevují i slovní spojení jako: letní treking a zimní treking.
Dálkoví trekaři se musí připravit na různé situace, což často znamená více vybavení v jejich batohu. (fot. Exped)
Co potřebujeme, abychom mohli začít dobrodružství s trekingem? Seznam vybavení závisí na mnoha faktorech. Například na tom, kam a v jakém ročním období chceme jet, kde hodláme strávit noc a co plánujeme jíst. Zde jsou předměty, které by měl mít ve své výbavě každý dobře připravený fanoušek horského trekingu.
Na hory byste si měli zvykat postupně. Nejlépe je začít hikingem. (fot. Exped)
Když už víme, co je to treking a “jak funguje”, nelze přeskočit další problém. Jde o fenomén. Někdo, kdo tráví každou volnou chvíli v pohodlném křesle přepínáním televizních kanálů, obviní příznivce trekingu z iracionalismu. Co přiměje lidi, aby se unavovali chůzi po nerovném terénu, spali daleko od své pohodlné postele a vystavovali se riziku promoknutí nebo chladu? Na tyhle otázky se Vás budou zvídavější z nás ptát. Existuje však mnoho argumentů vysvětlujících takové chování (a oblibu trekingu). I když pravděpodobně nevěříme, že si najdou cestu k lidem, kteří se vyhýbají fyzické aktivitě jako ohni. Zde je několik příkladů:
Obvykle přichází okamžik, kdy chce fanoušek hikingu přeskočit na další úroveň. Pak začíná stanovování nových cílů a objevuje se doprovodná otázka: kde bych mohl treking provozovat? Možností je spousta. Můžete si plánovat přechody sami nebo kopírovat trasy ostatních na základě tipů dostupných v papírových průvodcích nebo na webu. Tyto informace jsou také k dispozici na 8academy. Níže uvádíme příklady tras popsaných našimi autory.
Za pozornost určitě stojí dvě dálkové trasy: půl tisíce kilometrů dlouhá – Hlavní beskydská magistrála a o něco kratší – 444 km – Hlavní sudetská magistrála.
I když se zmíněné trasy vyhýbají nejvyšším vrcholům v zemi, jsou považovány za poměrně náročné. Nejzkušenější a nejnáročnější příznivci trekingu se rozhodnou pro třítýdenní trek a každodenní boj s výšlapy. Přesto se elitní skupina lidí, kteří se s výzvou poprali, neustále rozrůstá. Je třeba poznamenat, že ne všichni se pokoušejí projít celou trasu na jeden zátah. Někteří si ji rozdělují na menší úseky – přizpůsobené stavu nebo možnostem dovolené.
No právě – klíčové slovo: čas! Je to právě on, kdo nám často stojí v cestě, když chceme realizovat ambicióznější trekové plány. Kam se vydat, když si v tomto ohledu nemůžeme dovolit příliš mnoho? Ukazuje se, že v Polsku existuje velké množství tras střední délky. Nevyžadují tak dobrou fyzickou kondici ani příliš složitou logistiku. Zatímco „Stezka orlích hnízd“ nebo „Mały Szlak Beskidzki“ jsou stále známé značky, o „Hlavní stezce Ostrovních Beskyd“ nebo „Stezce tří předhůří“ asi mnoho lidí neslyšelo.
Co je to treking? I když o něm mnozí mluví, ne každý ví, co přesně znamená. (fot. Piotr Deska)
Kdo řekl, že byste se měli držet pouze v okolních pohořích a mírných horách? V době otevřených hranic není problém vydat se na trek do Alp. Kam přesně? Stojí za to zkusit např.: Haute Route nebo Tour du Mont Blanc.
Dá se říci, že historie uzavřela kruh a smělá vize Jimmyho Robertse teprve nyní nabírá svých obrysů. Až donedávna bylo použití fráze „himalájský treking“ možné považovat za projev odtržení od reality nebo dokonce za projev šílenství. Dnes není žádným překvapením, že nejvyšší hory světa jsou cílem trekových výletů běžných turistů, kteří nemají s vysokohorskou turistikou nic společného. Trek mezi asijskými velikány (protože o lezení na vrcholy zde nikdo se zdravým rozumem nemluví) je jistě jednou z nejpokročilejších forem trekingu, která vyžaduje nejen cvik, ale i velmi kvalitní vybavení. Takové, na které se můžete absolutně spolehnout.
