Když člověk vzpomíná na výstupy na Babí horu, těžko říct, jestli ji víc miluje, nebo nenávidí. Proměnlivé povětrnostní podmínky a rozmanité trasy vyvolávají extrémní emoce.
Všechny, kteří si myslí, že Babia hora (polsky Babia Góra) 1 725 m n. m. – ležící v mírných a nenáročných Beskydech – nemůže představovat sportovní výzvu, musíme zklamat: nic nemůže být dále od pravdy. Přestože se jedná o nejvyšší vrchol Beskyd, svým vzhledem připomíná spíše svahy Západních Tater než mírné hory regionu. Vrcholové partie Babí hory (Poláci ji nazývají Diablak) se nacházejí v subalpínském pásmu nad horní hranicí lesa a jsou pokryty kamenným mořem. Babia hora je zároveň druhým nejprominentnějším vrcholem v Polsku. Má se čím chlubit.
O původu názvu hory a nejvyšší z vrcholků Babí hory existuje téměř tolik teorií, kolik kamenů leží na jejím úpatí. Většina z nich (samozřejmě teorií) pochází z lidových pověstí a legend. V současné době jsou uznávány dva názvy, a to Babia hora nebo Diablak. Někteří je vysvětlují romantickým příběhem o ženě zamilované do loupežníka, která se ze žalu po smrti svého milého proměnila v kámen. Jiní se domnívají, že Babia Gora je ve skutečnosti hromada kamení, kterou házela žena obra před dům. Mezi mnoha příběhy se objevují i některé zlověstnější, například legenda o čarodějnických sletech, které se konají na vrcholu hory. Také němečtí etnografové Babí hoře plně nedůvěřovali a podezřívali ji z ďábelského původu, takže jí dali název “Ďáblova hora”.
Výstup na Babí horu lze uskutečnit několika způsoby, včetně výstupu ze slovenské strany a výstupu z Polska. Celkem si můžete vybrat z 5 tras na Babí horu:
Milovníkům dlouhých procházek v okolí Beskyd doporučujeme vydat se na trasu ze Zawoje. Cesta do Babiogorského národního parku pak bude trvat o něco déle než cesta autem nebo autobusem na parkoviště Przełęcz Krowiarki (slovensky Lipnické sedlo), možná se však tímto způsobem vyhneme dopravním zácpám. Během prázdnin a slunečných víkendů je cesta ze Zawoje na Przełęcz Krowiarki jednou velkou automobilovou prohlídkou. Seřazené podél silnice nám umožňují posoudit, kolik turistů je již na cestě na vrchol Babí hory. Někdy je fronta aut dlouhá i několik kilometrů.
Bez ohledu na to, jakou trasu ze Zawoje zvolíme (černou, zelenou nebo žlutou), dojdeme s největší pravděpodobností k chatě pod Diablakem, tedy k Markowe Szczawiny. Odtud je nejrychlejší cesta na vrchol Babí hory přes Perć Akademików nebo Przełęcz Brona (slovensky: sedlo Brána).
Výstup po žluté turistické značce je nejnáročnější trasou vedoucí na Babí horu. Přístup na vrchol začíná od chaty v Markových Szczawinách a vede přes Perć Akademików. Trasa poskytuje nejen nádherné výhledy, ale také velkou dávku sportovního adrenalinu. Těm, kteří chtějí zdolat Babí horu pěšky po této trase, doporučujeme, aby tak učinili v letních měsících. O prázdninách a o víkendech vám včasný start na trasu jistě pomůže vyhnout se “zácpám”. Tvoří se většinou u řetězů, které zajišťují a pomáhají na některých úsecích trasy. Je dobré vědět, že stezka na Babí horu přes Perć Akademików je v zimě uzavřena. Na vrchol Diablaku se pak můžete dostat pouze po jiných trasách.
Trasa je poměrně náročná a v těchto horách je obtížné najít trasu podobné obtížnosti. Kdo však již absolvoval několik delších tras v Tatrách nebo jiných velehorách, neměl by být trasou na Babí horu přes Perć Akdademików nijak ohromen. Jde o krátkou procházku po poměrně úzké, kamenité cestě, a pak přechod několika úzkých komínů a větších skal. Obvykle v poměrně bezpečném terénu, bez přílišné expozice.
Jedná se o jednu z oblíbenějších tras na Babí horu. Začíná u chaty Markowe Szczawiny. Stezka vede zpočátku lesem, aby se ve vyšších polohách změnila v pěšinu mezi kosodřevinou. Na vrcholu je výhled na obnažené skály, a právě zde je třeba dávat největší pozor, pokud se pokazí počasí. Mlha, nárazový vítr nebo srážky mohou účinně ztížit nalezení stezky. Za dobrého počasí však takové nebezpečí nehrozí. Stezka je poměrně jednoduchá a nepříliš dlouhá, proto je u mnoha turistů velmi oblíbená.
Výstup na Babiu horu ze sedla Krowiarki, kde se nachází pokladna národního parku, je jednou z nejoblíbenějších tras. Na Babí horu odtud vede červená značka polské dálkové trasy GSB (Hlavní beskydská magistrála). Je považována za nejbezpečnější a zároveň nejmonotónnější (alespoň zpočátku). Výstup na vrchol po této trase je vhodné rozdělit do čtyř etap: Krowiarki (Lipnicka) – Sokolica (1367 m) – Kępa (1521 m) – Główniak (1617 m) – Diablak.
První část trasy na Babí horu ze sedla Krowiarki (asi čtyřicet minut) je cesta lesem a stoupání po velmi špatně tvarovaných hliněných schodech. V této fázi ještě nejsou žádné výhledy, vše je zastíněno stromy. Po několika minutách intenzivní chůze začíná být výstup trochu frustrující a nudný.
Přístup se radikálně změní po dosažení Sokolice – vyhlídky, která se nachází nad horní hranicí lesa. Na tomto místě se vyplatí zastavit, odpočinout si a pokochat se vytouženými výhledy – a že je co obdivovat. Ze Sokolice je vidět již viditelný masiv Babí hory, široké panorama Beskyd a okolních měst.
Další část trasy už vyžaduje trochu více úsilí – od tohoto místa vede cesta na vrchol Babie hory po kamenných schodech. Často jsou velmi kluzké a nebezpečné. Kosodřevina se postupně snižuje a snižuje, zatímco se projevuje vysokohorský charakter masivu. O další metry výše vítr a slunce sílí. Je dobré na to pamatovat a mít připravené vhodné bundy a čepice (zejména pokud s sebou berete děti). Poslední úsek trasy vede po skalnatém hřebeni a je v podstatě poslední přímou cestou na Diablak (téměř doslova).
Obecně lze říci, že červenou stezku na Babí horu vedoucí ze sedla Krowiarki zvládne každý průměrný turista. Na celé trase nejsou prakticky žádné technické obtíže. Prostě jako vždy v horách si musíte dávat pozor, kam šlapete.
Jedná se pravděpodobně o jeden z nejméně oblíbených přístupů na Babí horu. Zelená značka začíná v Kiczorech, ale výstup lze zahájit i ze Stańcowa, což celou trasu výrazně zkracuje. Průběh trasy je poměrně standardní a zahrnuje lesní fragmenty, v kosodřevině i výstup na skalnatý vrchol. Zajímavostí jsou bezpochyby ruiny bývalé turistické chaty na Babí Hoře, které míjíme na cestě na vrchol Diablak.
Na samotném vrcholu stojí za povšimnutí informační tabule a obelisk připomínající Jana Pavla II. Za příznivého počasí se z vrcholu naskýtá nádherný výhled. Z Babí hory jsou vidět Tatry, Žywiecké jezero a vrcholky Beskyd. Vrchol Diablaku je ideálním místem pro pozorování východů a západů slunce, které zejména v zimě mohou na turisty udělat nezapomenutelný dojem.
Na vrcholu se nachází také větrolam – ti, kteří již zažili prochladnutí v horách, vědí, proč je tak důležitý. Počasí na Babí hoře patří k nejproměnlivějším a nejrozmarnějším v polských horách a samotný vrchol je proslulý studenými, nárazovými větry. Pokud vystoupíte na vrchol Diablaku a náhodou nebude foukat, patříte mezi šťastlivce.
Výstup na Babí horu je dobré začít plánovat od přečtení novinek na webových stránkách polské horské chaty PTTK Markowe Szczawiny. Její téměř hotelový standard vynahrazují četné koncerty a horské akce. Pokud se na Babí horu chystáte na Silvestra nebo jiné významné svátky či prodloužené víkendy, vyplatí se pamatovat na rezervaci míst předem. V chatě v Markových Szczawinách pod Babí horou je opravdu rušno. Kříží se zde četné turistické trasy, a to jak ty, které vedou na vrchol Diablaku, tak ty, které vedou dolů do Zawoje.
Okolí Zawoje není jen výstup na Babí horu. Suský okres se má čím pochlubit. Nachází se zde řada památek – kostelů, hostinců, zámečků. Zvláště doporučujeme navštívit město Sucha Beskidzka se Suským hradem a legendárním hostincem “Rzym”. Za návštěvu stojí také nedaleké skanzeny – Sidzina a Zawoja Markowa.
Podbabiogórze je také známé svou bohatou folklorní tradicí. Proto stojí za to zvážit návštěvu Zawoje během významných kulturních akcí.
Příběhy o zbojnících, jejich dobrodružstvích a prohřešcích se v oblasti Zawoje vyprávějí již po generace. Není se čemu divit – masiv Babí hory díky snadnému úkrytu v okolních lesích lákal mnoho zbojníků. Loupežnická tradice se projevuje v místních lidových písních, tancích a hrách. Jedna z pověstí vypráví, že každé jaro se babiogorské potoky zbarvují do tří barev: zlaté, stříbrné a hnědé, a to od spláchnutí dávno ukrytého loupežnického lupu. Možná by to stálo za prověření?
Proč doporučujeme Diablak? Především proto, že přímo učí pokoře k trekingu. Pokory, na kterou lze při výstupech do nižších hor velmi snadno zapomenout. Babia Gora, přestože je to “jen” beskydský vrchol, už mnohým dokázala, jak katastrofální může být ignorování základních bezpečnostních pravidel. Bohužel jsou záchranáři oddílu GOPR na Babí hoře každoročně opakovaně voláni na pomoc těm, kteří nedodrželi ani ta nejzákladnější doporučení. Při výstupu na Babí horu by člověk neměl zanedbat kontrolu počasí ani přípravu obuvi přizpůsobené skalnatému terénu.
Babia hora je sama o sobě příběhem a ideálním cílem pro pěší turistiku v různých ročních obdobích. Okolí Babiogorského národního parku patří k nejatraktivnějším oblastem polských Beskyd. V těsné blízkosti se nacházejí vrcholy jako Mędralowa, Jałowiec a Lachów Groń. Přestože jsou o 600 metrů nižší, nabízejí turistům jedinečná atraktivní panoramata. To vše díky rozsáhlým mýtinám, které se na těchto vrcholech nacházejí. A když k tomu připočteme fakt, že v těchto místech zůstalo ještě několik salaší a je kde postavit stan, nemusí plánování výletu na Babí horu končit jen sesazením samotné královny z trůnu.
Na druhé straně sedla Krowiarki se nachází masiv Polica s vrcholem Okrąglica, na kterém stojí unikátní kaple Panny Marie Ochránkyně turistů. Hned vedle se nachází jedno z míst s výjimečnou atmosférou – horská chata PTTK na Hali Krupowej. O rozmarné Babí hoře se proto vyplatí uvažovat jako o turistickém klíči, který spojuje všechny okolní stezky a umožňuje desítky variant túr i několikadenní putování.
