Krkonoše jsou jedním z nejoblíbenějších pohoří v Česku. A Sněžka, nejvyšší vrchol Krkonoš, se počítá do Koruny Evropy. Na Sněžce je však často přeplněno, takže se vyplatí hledat alternativu. Pokud přemýšlíte, kam na výlet, jste na správném místě.
Dnes bych vás rád pozval na jeden z nejkrásnějších jednodenních okruhů, které můžete v celých Krkonoších absolvovat. Náš tip na výlet: výšlap na Kozí hřbety a Cestu úbočím Stohu.
Proč stojí za to se tam vydat? Kozí hřbety zná v Krkonoších každý, protože jde o jediný skalnatý hřeben alpského charakteru v těchto horách. Stezka vedoucí po jeho jižním úbočí je malebně velmi atraktivní a stále poměrně divoká. Naopak Cesta úbočím Stohu je prostě nejkrásnější stezkou v celých Krkonoších! A nejlepší na tom je, že obě atrakce můžete spojit do fantastického okruhu. A k tomu cestou si vychutnat regionální české pivo z nejvýše položeného pivovaru ve střední Evropě. Potřebujete další doporučení?
Cesta úbočím Stohu (foto: autor)
Celý výlet má délku 20 kilometrů a je třeba věnovat jeden den na jeho přechod. Výchozím i cílovým bodem je turistické centrum českých Krkonoš – Špindlerův Mlýn. Před mnoha lety, kdy jsem zmíněné stezky mnohokrát zdolával, jsem se na ně dostával až z Karpacze nebo Szklarské Poreby. Takový výlet se protáhne na 35-40 km, což je sice dost namáhavé, ale pro zdatného turistu zvládnutelné. Zde se však zaměříme na variantu, která začíná a končí v hlavním městě českých Krkonoš.
V centru města se sbíhají všechny stezky směřující do okolních hor. Je jich poměrně dost a my musíme najít tu červeně značenou, která vede na Kozí hřbety a Luční boudu. Pokračujeme po asfaltové cestě východním směrem do nejstarší části města, čtvrti Svatý Petr.
Špindlerův Mlýn Svatý Petr (foto: autor)
Jedná se o bývalou hornickou osadu (četné štoly jsou stále patrné, zejména pokud se vydáte po zelené do Dlouhého dolu) a dnes významné lyžařské středisko. Pokud chcete Svatý Petr poznat lépe, měli byste si naplánovat výlet právě do zmíněného údolí Dlouhého dolu (také velmi krásná trasa). Pokud se vydáte na Kozí hřbety, už po kilometru odbočíte zpět do hor. V místě zvaném U školek nás čeká dilema, jak pokračovat dál, protože na výběr jsou dvě trasy: červená a žlutá, které se po necelých třech kilometrech opět spojí.
S jistotou mohu říci, že žlutá je mnohem zajímavější než červená. Žlutá stezka začíná okamžitě stoupat a poměrně brzy máme možnost obdivovat široká horská panoramata.
Úvodní úsek žluté stezky umožňuje vychutnat si první výhledy (foto: autor)
Dále vede stezka již ve vysoké nadmořské výšce, a dokonce i v lesních úsecích jsou velké průseky, které odkrývají krásné výhledy. Červená stezka však dlouho pokračuje dolem, klikatí se mezi nepříliš půvabnými budovami četných hotelů a teprve po chvíli se prudce přesune nahoru a vede převážně lesem.
Nejkrásnější část trasy začíná v okamžiku, kdy se obě stezky spojí. V tu chvíli nadobro opustíte les a zbytek túry se bude odehrávat v bezlesém terénu. S fantastickými výhledy na Luční horu rozrytou stržemi.
Navzdory strmému stoupání tato část trasy uběhne opravdu rychle a bezbolestně, protože za své úsilí budete odměněni neuvěřitelnými výhledy. Vrcholu výstupu na Kozí hřbety dosáhnete na vyhlídce s příznačným názvem Krakonoš (1 422 m), kam vede krátký úsek po červené. Při pohledu odtud si uvědomíte, proč jsou Kozí hřbety tak jedinečným místem v Krkonoších. Dlouhý hřeben, který se nám nyní rozprostírá před očima, má charakter ostrého skalnatého hřebene podobného tatranskému hřebeni. Je to naprostá rarita v celých Sudetech – jediné takové místo v těchto horách. Při pohledu na zploštělý vrchol Krkonoš vypadá ostrá linie Kozího hřbetu velmi atraktivně. Z Krakonoše je celý hřeben vidět jako na dlani.
Po opuštění lesa začínají skutečné výhledy na Kozí hřbety (foto: autor)
Kdysi tudy dokonce vedla turistická stezka, která je dnes téměř celá zarostlá, i když jsem tu kdysi viděl turisty. Musíme si však uvědomit, že takový výlet je v národním parku zakázán. Výhledy jsou odtud samozřejmě mnohem rozsáhlejší. Je odtud vidět i Sněžka, celé údolí Bílého Labe a celé západní Krkonoše. Na vyhlídce je dřevěná lavička – ideální místo k odpočinku po dlouhém výstupu.
Další cesta vede zcela jiným terénem – rovněž velmi zajímavým. Následující 2 kilometry vede červená značka téměř úplně po rovině, mezi nekonečnou trávou Bílé louky, nad níž se tyčí skalní pyramida vrcholu Sněžky.
Musím přiznat, že toto je jeden z mých nejoblíbenějších krkonošských výhledů, který mi vždy připomíná africké nebo patagonské stepi! Z dálky je také vidět obrovská hmota největší krkonošské boudy – Luční boudy.
Krakonoš nabízí panoramatický výhled až do Lužice na obzoru (foto: autor)
Už nějakou dobu se bouda inzeruje jako horský hotel a podobně kalkuluje i s cenami za ubytování. Při pobytu na Luční určitě ochutnejte místní pivo Paroháč, které se zde vaří od roku 2012. Pivovar je považován za nejvýše položený objekt tohoto druhu ve střední Evropě. Podávají zde také dobré jídlo, takže zastávka na této chatě je velmi vhodnou příležitostí k polední pauze.
Po opuštění Luční boudy nás čeká cesta po asfaltové silnici směrem na Modré sedlo. Jedná se o průsmyk mezi druhým a třetím nejvyšším vrcholem Krkonoš: Luční a Studniční horou. Již z dálky je vidět malá kaplička – památník obětem hor, která je výrazným orientačním bodem. Zpod samotné kapličky je krásný výhled na zvlněné louky a Sněžku.
Kaplička – památník obětem hor (foto: autor)
Jakmile překročíme průsmyk a začneme klesat dolů, je to stejně zajímavé. Mezi širokým panoramatem se snadno rozpoznatelným vrcholem Černé hory (zakončeným trojúhelníkovou věží) už vidíme budovu další chaty, Výrovky, a ještě dál Chalupu na Rozcestí. Obě stavby mineme po červené. U Chalupy na Rozcestí opustíme červené značení a vydáme se po modré na západ směrem ke Klínovce.
U Klínových bud – malebně roztroušených chalup na úbočí hory – začíná nejlepší etapa tohoto výletu – Cesta úbočím Stohu.
Cesta úbočím Stohu (foto: autor)
Tuto stezku považuji za nejkrásnější v celých Krkonoších. Přestože jí chybí i polovina zajímavostí, které vidíme na Cestě česko-polského přátelství, cesta nám nedovolí se ani chvíli nudit. A má skutečně vysokohorský charakter. Obzvlášť krásný je její horní úsek, kde se úzká pěšina klikatí mezi jednotlivými stromy. Podmínkou však je, že při prvním výšlapu po Cestě úbočím Stohu byste se rozhodně měli vydat směrem dolů z Klínových bud do Špindlerova Mlýna.
Nikdy nezapomenu na zážitek, kdy jsem zde poprvé několik minut procházel hustým lesem a pak se náhle zastavil na úzké pěšině vysoko na extrémně strmých svazích Stohu s nádherným panoramatem jižních svahů Luční hory a celého hřebene Kozího hřbetu. Prostor, který je zde vidět, na mě vždycky udělá velký dojem.
Dolní část stezky je také malebná, ale čím níže vede, tím více vede lesem, takže může být místy trochu monotónní.
Cesta úbočím Stohu těsně po opuštění lesa (foto: autor)
Po průchodu kolem posledních lyžařských vleků k našim uším dolehnou zvuky městského života a poslední dva kilometry nás zavedou zpět do centra Špindlerova Mlýna, odkud jsme ráno túru zahájili. Na závěr je třeba upozornit, že trasa je průchodná pouze v pozdním jaru, létě a na podzim. Stezky přes Kozí hřbety a Cestu úbočím Stohu jsou v zimě kvůli lavinovému nebezpečí uzavřeny.
