Polské Krkonoše zná téměř každý. Není divu, po Tatrách jsou to nejnavštěvovanější polské hory. Spousta polských turistů zná mnohem méně českou část tohoto pohoří, která je rozsáhlejší než polská a umožňuje procházet zajímavé trasy plné nádherných výhledů.
Zajímavá je především západní část pohoří, rozkládající se mezi Špindlerovým Mlýnem, Harrachovem a Rokytnicí nad Jizerou. Uvidíme tam vše, co je v Krkonoších nejlepší: postglaciální kotle, velké vodopády, rozlehlé vysokohorské louky i zajímavé skalní útvary. Zde jsou podle mého názoru nejmalebnější trasy v českých Krkonoších.
Je to jedna z nejatraktivnějších cest, vedoucích uvnitř ledovcového kotle, mezi četnými vodopády podél řeky Labe až k jejímu prameni. Pro turistu, který poprvé navštíví české Krkonoše, je to ta nejlepší varianta, protože zde uvidí všechny rozdíly mezi polskou a českou částí těchto hor. Trasa začíná v centru Špindlerova Mlýna – hlavního města českých Krkonoš, kam se nejlépe dostanete autem nebo autobusem z Vrchlabí. Po celé délce trasy se pohybujeme podél Labe – jedné z největších evropských řek, která je v centru města asi 10 km od pramene a obsahuje již poměrně hodně vody. Řeka pramení ze dvou hlavních toků: Labe a Bílé Labe, které se spojují v místě U Dívčí lávky, kde přecházíme most. Zde začíná nejzajímavější část cesty, protože vcházíme do dlouhého ledovcového kotle.
Labské údolí je jedním z největších ledovcových kotlů v Krkonoších a tento pocit ohromující majestátnosti nás bude provázet při procházce po modré značce. Celá cesta je velmi příjemná, ale největší dojem dělá závěrečný úsek trasy, který začíná za mostem na Pudlavě. Túra vede neobvyklou scenérií kolmých stěn, které nás obklopují ze 3 stran, s výhledem na četné vodopády přítoků Labe.
Zmíněné Labe nyní teče ve zpěněných kaskádách, výše se klikatí, a ještě trochu výše, padá ze skalního prahu několika desítek metrů a vytváří nádherný vodopád. Poslední úsek, v nitru údolí, vede strmě po skalních schodech, aby nás nakonec dovedl až na plochou Labskou louku. Zde je vyhlídka přes kaskády Labských vodopádů. Kdysi dávno zde byla voda přehrazena malou dřevěnou hrází, která po uvolnění vytvořila velký vodopád. Přehrada je stále v provozu, a tak lze i dnes, při troše štěstí, spatřit okamžik, kdy je voda vypuštěna.
Odtud je to v téměř rovinaté oblasti jen jeden kilometr k studánce, kde se nacházejí prameny Labe. Řeka pochází z četných mokřadů, v trávě se slévá do malého potůčku a studánka je pouze jejím dohodnutým začátkem. Na zdi u něj jsou barevné erby všech významných měst, kterými řeka protéká, od českého Špindlerova Mlýna až po německý Cuxhaven, kde se Labe vlévá do Severního moře.
Wczytuję galerię
Tento úsek červené stezky, dlouhý jen pár kilometrů, je neuvěřitelně malebný! Jedná se o jednu z nejvýraznějších tras v Krkonoších, která téměř po celé své délce vede v blízkosti skal a strmých stěn. Stezka začíná u velké a nepříliš pěkné chaty Labská Bouda, odkud vede 200 metrů vysokou stěnou Labského údolí.
Na několika místech se objevují atraktivní vyhlídky, z nichž nejpůsobivější je Ambrožova vyhlídka. Při procházení této trasy byste se měli pečlivě rozhlížet, protože některé vyhlídky můžete jednoduše minout, protože se nenacházejí přímo na trase a někdy je k nim třeba odbočit několik metrů doleva.
Velkým lákadlem této části Krkonoš je Pančavský vodopád, považovaný za nejvyšší v celé ČR, který ze skalního prahu v četných kaskádách sestupuje až na dno údolí, které je přes 150 metrů níže. Nad vodopádem je senzační panorama Sedmidolí.
Ještě lepší výhledy na všechny světové strany poskytuje Vrbatovo návrší a Harrachovy kameny. V oblasti Harrachový kamenů můžeme vidět betonové bunkry rozeseté v této části Krkonoš. Jedná se o slavné Řopíky – lehké bojové bunkry postavené jako součást opevnění tzv. Masarykova linie. Jedna z nich, u červené stezky, je otevřená a můžete do ní vstoupit a na příslušných tabulích bude vysvětlena její konstrukce a účel.
Na podzim je to ideální místo k pozorování mraků nízké inverzní oblačnosti. Prý je z tohoto místa, při dobré viditelnosti, vidět i věže pražských kostelů, ale dokud to neuvidím – neuvěřím. Poslední úsek k horskému hotelu Dvoračky vede vyhlídkovým místem strmě dolů.
Wczytuję galerię
Kotelní jámy jsou ekvivalentem Sněžných kotlů na polské straně Krkonoš. Dvojité ledovcové kotle podrývající vrchol Kotel od jihozápadu jsou méně vyvinuté a méně kamenité, ale cesta uvnitř nich je zajímavá a malebná.
Nejlépe se sem dostanete, když si uděláte atraktivní kolečko s výjezdem sedačkovou lanovkou na Medvědín (dolní stanice sedačkové lanovky je ve Špindlerově Mlýně) a po prohlídce sjedete stejnou lanovou dráhou dolů. Z Medvědína směrem na Sněžku je docela pěkný výhled, i když tady je bohužel trochu nepořádek, protože v zimě jsou zde lyžařské areály.
Wczytuję galerię
Z Medvědína sestoupíte k Jilemnické boudě v Horních Mísečkách, odkud vede zelená značka přímo ke kotlům. Kotelní jámy jsou přírodní rezervací, která chrání cennou alpskou a arktickou vegetaci, která se zde může vyskytovat díky specifickému mikroklimatu – proto dejte pozor, abyste se nepohybovali mimo vyznačenou stezku. Další trasa vede přes horskou boudu Dvoračky na Krkonošskou plošinu, na kamenné nábřeží Růženčina zahrádka a dále k Harrachovským kamenům a Vrbatově boudě.
Tato část trasy má mimořádné výhledy, takže je ideálním místem pro chvíle odpočinku nebo focení. U Vrbatové boudy upoutá Vaši pozornost betonový kruhový objezd, kde se otáčejí autobusy ze Špindlerova Mlýna. V českých Krkonoších se, na rozdíl od polské části, dá dojet autobusem do mnoha míst, včetně dvou poměrně vysoko položených lokalit: Vrbatova bouda a Krkonošský průsmyk na Hlavním hřebeni. Poslední část stezky vede řídkým lesem mezi dřevěnými moly, kde se za necelou hodinu dostanete příjemnou procházkou zpět na Medvědín.
Túra po Krkonošském hřebeni podél polsko-české hranice (část Hlavní sudetské stezky) je nejoblíbenější trasou v těchto horách. V západních Krkonoších můžeme tuto trasu obejít po několika českých trasách z jihu. Z Krkonošského průsmyku směrem na Šrenici bychom měli pokračovat jen 2 km po Hlavní sudetské stezce do Petrovky.
Zde začíná atraktivní varianta na hlavní hřebenovou túru, která poskytuje pěkné výhledy na jižní stranu. Trasa začíná na polsko-české hranici a vrací se na ni po 10 kilometrech, u skalní skupiny Svinské kameny, těsně před Šrenicí, takže se jedná o dobré řešení pro lidi cestující z polské strany, kteří chtějí sjet do Szklarské Poreby. Varianta má několik spojnic s hřebenovou cestou, takže si výlet lze zkrátit prakticky kdekoli.
Trasa začíná u bývalé velké Petrovy boudy, která v roce 2011 vyhořela, možná v důsledku žhářství. Zařízení je v současné době rekonstruováno. Odtud vede dále na skálu Ptačí kámen, na kterou je poměrně snadné vylézt.
Stezka na Petrovku - archivní foto s budovou již neexistující chaty (fot. Karol Nienartowicz)
Autor na skále Ptačí kámen v roce 2005 (fot. soukr. sbírka autora)
Cesta z Martinovky vede nad horním okrajem lesa, který nabízí skvělé výhledy v létě i v zimě (fot. Karol Nienartowicz)
Cesta k Vosecké boudě mezi loukami a horskými borovicemi (fot. Karol Nienartowicz)
Wczytuję galerię
Je odtud vidět celé okolí labského údolí a oblast Špindlerova Mlýna. Téměř celá délka cesty nabízí pěkné výhledy, ale nejhezčí je úsek od Martinovy boudy k Labské boudě, vedoucí nad horním okrajem lesa.
Na Labské boudě je krátká spojka modré značky, kterou můžeme sestoupit k Labskému vodopádu vysokému několik desítek metrů. Odtud je to už jen kilometr k prameni Labe, popsanému v trase č. 1. Pramen je sice jen půl kilometru od polských hranic, ale trasa našeho výletu po mírném odklonění na jih vede více než 2 km mezi loukami a zakrslými borovicemi k Vosecké boudě. Po dalších několika stech metrech dorazíte k hranici.
Web používá soubory cookie pouze pro statistické účely. Pokud si nepřejete, aby se soubory cookie instalovaly na váš pevný disk, změňte nastavení prohlížeče. Používáním webu souhlasíte s používáním cookies. Zjistit více.