Himálajští obři za svou popularitu nevděčí vždy jen své výšce. Annapurna je toho dobrým příkladem. Přestože patří k nejnižším osmitisícovkám, i ti, kteří se v tématu příliš neorientují, ji bez váhání zmíní vedle Everestu nebo K2.
Desátý nejvyšší vrchol Země měří 8091 m. Annapurna spolu s nedalekou Dhaulagiri tvoří nejzápadněji položené osmitisícové vrcholy v nepálské části Himálaje. Samotný vrchol je nejvyšším bodem rozlehlého masivu. Představte si území o něco větší než menší horské pásmo, se třemi (k tomu se hned dostaneme) osmitisícovými vrcholy, několika sedmitisícovkami a podobným počtem šestitisícovek.
O co jde se třemi osmitisícovkami? Většina vrcholů v Himálaji má více než jednu kulminaci. Tyto vrcholy obvykle nemají výraznou prominenci, ale v případě Annapurny dva z nich přesahují hranici osmi tisíc metrů. Střední vrchol má 8051 m a východní vrchol 8010 m. Hlavní vrchol, tedy nejvyšší bod celého masivu, má výšku 8091 m a právě on je cílem většiny expedic. Aby byla topografie masivu ještě o něco složitější, existuje tu ještě několik vrcholů nesoucích stejné jméno. Jsou o něco vzdálenější od hlavního vrcholu a byly očíslovány. Existují tedy Annapurna II, III a IV. První z nich měří 7937 m a zbývající dva jen nepatrně přesahují 7500 m.
V masivu Annapurny se nachází také Annapurna Fang, tedy Annapurnin Tesák, protože takový tvar skutečně má. Samotnou výškou nijak mimořádně nevyniká (měří 7647 m), je ale mimořádně obtížný a nejúžasnější je na něm jeho jihozápadní stěna. Jde o jednu z největších skalních stěn na světě. Podle různých měření má výšku od 4800 m až po téměř 5000 m. Překonává tak stěnu Rupal na Nanga Parbat, která bývá často uváděna jako nejvyšší skalní stěna v Himálaji. Pro pořádek dodejme, že ji – na rozdíl od Rupalu – dosud nikdo nepřelezl. O obtížnosti svědčí i to, že Annapurna Fang byla zdolána pouze dvakrát (v letech 1980 a 2007). Sedm expedic se vrátilo s nepořízenou a žádná z nich se dosud ani nepokusila vytyčit trasu její pětikilometrovou stěnou.
Přečtěte si také:
Annapurna je prvním v historii zdolaným osmitisícovým vrcholem, ale… nebylo daleko k tomu, aby se dějiny odvíjely jinak. Prvním cílem francouzské expedice z roku 1950 byla totiž Dhaulagiri. Mimochodem – tato výprava byla první „moderní“, které nepálská vláda povolila lezení v Himálaji.
Tehdejší mapy většiny himálajských masivů byly velmi nepřesné. Ačkoli se zpočátku zdálo, že Dhaulagiri je na dosah, po průzkumu v jejím okolí se ukázalo, že severní stěna je nezdolatelná (podařilo se to až v roce 1993), a Francouzi se přesunuli na Annapurnu. Zde, i když byla topografie masivu stejně záhadná, proběhl výstup mimořádně hladce. Dnes bychom to nejspíš označili za alpský styl, protože francouzská expedice zdolala Annapurnu za necelé dva týdny. Samotná vrcholová akce trvala jen několik dní a 3. června 1950 se Louis Lachenal a Maurice Herzog stali prvními dobyvateli osmitisícovky v historii.
Často se jako výtka připomíná, že si pomáhali amfetaminem. To je skutečně pravda, ale je třeba si uvědomit, že tehdejší znalosti o tom, jak se lidský organismus chová ve velkých výškách, byly velmi omezené. Léky na bázi amfetaminu byly součástí lékárničky a nevnímaly se jako doping, jako je tomu dnes. Nedostatek znalostí z oblasti výškové medicíny měl ostatně pro oba dobyvatele Annapurny tragické následky. Lachenal přišel o všechny prsty na nohou a Herzog také.
Úspěch byl však obrovský. Fotografie Lachenala s francouzskou vlajkou na vrcholu obletěla celý svět a oba byli okamžitě vyznamenáni Řádem čestné legie. Herzogova kniha o expedici, vydaná o rok později, se stala jedním z největších bestsellerů horské literatury všech dob a sám Herzog se o několik let později stal ministrem sportu, starostou Chamonix a čestným členem olympijského výboru. Lachenal zahynul v Alpách v roce 1955.
Počet úspěšných výstupů na vrchol se blíží k 500. To, kolik má Annapurna dobyvatelů, je ale třeba vnímat i v souvislosti s dobou. Dvacet let po Francouzích totiž na vrcholu nestál nikdo. Teprve v roce 1970 jejich výkon zopakovali Britové a ve stejné sezóně také Američané. Do konce 20. století dosáhl počet výstupů 110. Stejný počet horolezců stanul na vrcholu jen během posledních dvou sezón – 2022 a 2023. Ještě nedávno za pokus o zdolání tohoto vrcholu zaplatilo životem téměř 30 % horolezců. Dnes statistiky vypadají výrazně příznivěji, přesto Annapurna stále patří k nejnebezpečnějším osmitisícovkám.
Prvním polským výstupem na Annapurnu byl zimní výstup. Dne 2. února 1986 stanuli na vrcholu Artur Hajzer a Jerzy Kukuczka. Pro Kukuczku to byl už třetí vrchol, na který vystoupil jako první v historii v zimě. O pět let později, už uprostřed léta, zdolala Annapurnu pětice Poláků – Krzysztof Wielicki (jeden ze čtyř polských držitelů Koruny Himálaje a Karákóramu), Bogdan Stefko, Ryszard Pawłowski, Mariusz Sprutta a třetí žena na tomto vrcholu – Wanda Rutkiewicz. V roce 1996 stanul na vrcholu Andrzej Marciniak a v roce 2010 Piotr Pustelnik a Kinga Baranowska. O pět let později, v roce 2021, se na seznam zapsali Waldemar Kowalewski a Jarosław Zdanowicz a o rok později Dorota Rasińska-Samoćko, která v roce 2024 dokončila všech 14 osmitisícovek. V dubnu 2023 stanuli na vrcholu Annapurny Oswald Rodrigo Pereira a Bartek Ziemski – ten druhý pak z vrcholu sjel na lyžích.
Po Mount Everestu se právě Annapurna těší mezi trekkaři největší oblibě. Nejvyšší vrchol Země samozřejmě nic nepřekoná, ale už samotný fakt, že desátá nejvyšší hora je tak oblíbeným cílem trekingu, svědčí o její výjimečnosti. Hlavním lákadlem je především takzvané Annapurna Sanctuary. Jde o malé ledovcové údolí obklopené ze všech stran horami. Vstoupit do něj lze jen úzkým průsmykem od jihu a teprve v roce 1956 sem pustili první cizince. Ještě docela nedávno byl ostatně vstup do Sanctuary ženám stále zakazován.
Přečtěte si také:
Jednou z možností pro turisty je treking kolem celého masivu Annapurny. Takzvaný Annapurna Circuit vede údolími okolo masivu. Absolvování celé trasy běžně trvá dva týdny a nejvyšším bodem je sedlo Thorang-La (5416 m). Během treku nebudete obdivovat jen vrcholy masivu Annapurny. Na začátku (obvykle se vyráží od východu, protože to umožňuje pomalejší aklimatizaci) je vidět Manaslu a po sestupu ze sedla také Dhaulágirí.
Treking kolem masivu, jak jste si už nejspíš všimli, znamená, že Sanctuary nenavštívíte. Pokud se tam chcete dostat, musíte se vydat na trek do Annapurna Base Campu, tedy do základního tábora pod Annapurnou. Překonává se při tom o něco menší převýšení, protože základní tábor leží ve výšce okolo 4300 m. Samotný trek je také kratší, protože obvykle trvá něco málo přes týden.
Náklady na treky v masivu Annapurny se mezi jednotlivými agenturami samozřejmě výrazně liší. Závisí na zvoleném standardu i navrženém itineráři, což ovlivňuje počet noclehů. Dá se však počítat s tím, že treking do Annapurna Base Campu (tedy ABC) stojí minimálně 600 USD a Annapurna Circuit je o 200–300 $ dražší. K tomu je třeba připočítat cenu letenek do Nepálu a trekingové vybavení.
V době, kdy je možné vystoupit na všechny osmitisícovky v rámci plně komerční expedice, musí být hodnocení obtížnosti a nebezpečnosti vrcholu jiné než dříve. Fixní lana až na samotný vrchol, veškeré možné zázemí a komfort v základním táboře, kyslík v množství závislém jen na obsahu peněženky – to všechno odstraňuje většinu obtíží. Statistiky dlouhou dobu ukazovaly, že Annapurna je rizikovějším podnikem. K2 však nebyla o mnoho bezpečnější. Nejpoctivější bude říct, že oba vrcholy mohou být mimořádně obtížné a nebezpečné, pokud se o ně člověk pokouší v čistém stylu – bez kyslíku, bez fixních lan a navíc s cílem vést novou cestu nebo její variantu. V komerční podobě nekladou před horolezce výrazně větší nároky než jakákoli jiná osmitisícovka.
