V horské výbavě má tak důležité místo, že ji chceme mít po ruce. Ukrývá totiž obsah, který nás během náročných túr dokáže postavit na nohy, nebo alespoň výrazně zvednout morálku. Kdo by si totiž na vrcholu odepřel doušek teplého čaje?
Láhev minerální vody a suchá svačina, které s sebou v horách nejčastěji nosíme, jsou jen slabou náhradou toho, co si můžeme dopřát během dne „v nížině“. Výlet po horské stezce se ale vůbec nemusí spojovat s odříkáním ani zoufalým hledáním místa, kde se dá napít nebo sníst něco teplého. Řešení je jednoduché a vejde se do každého turistického batohu. V tomto článku se pokusíme najít odpověď na otázku: jakou termosku do hor? Podíváme se jak na klasickou variantu, tak na její blízké příbuzné: termohrnky a tzv. food jugy, tedy prostorné termosky na jídlo.
Termoska je něco, na co myslíme častěji při balení na zimní výlet než při letním putování. Za horkého dne se můžeme ochladit vodou z potoka (samozřejmě přefiltrovanou). V zimě je jediným zdrojem teplého nápoje – kromě kuchyně na horské chatě – právě termoska.
Přečtěte si také:
S nápadem, díky němuž mohly vzniknout termosky, přišli v 19. století nezávisle na sobě dva vědci: Francouz Jacques-Arsène d’Arsonval a Skot James Dewar. Ani jeden z těchto gentlemanů vůbec nehledal řešení, která by pomohla s uchováváním potravin. Šlo jim spíše o zefektivnění práce v laboratoři. Skotský fyzik a chemik svůj na tehdejší dobu originální vynález (kterému se říká „Dewarova nádoba“) využíval ke skladování předem zkapalněných plynů.
Předchůdce termosky by možná nikdy neopustil sterilní prostory laboratoře, nebýt Reinholda Burgera. Ten totiž nádobu opatřil kovovým pláštěm, který chránil křehkou vložku před mechanickým poškozením. Teprve taková konstrukce mohla uspět na trhu. Nejprve si získala oblibu v domácnostech a později pronikla i do outdooru.
Princip fungování všech druhů termosek je jednoduchý a už léta se nezměnil. Pokud chceme, aby si obsah naší „termonádoby“ co nejdéle udržel původní teplotu, musíme ho oddělit od okolí a omezit tak možnost výměny tepla konvekcí. K tomu se používá nádoba s dvojitými stěnami, z prostoru mezi nimiž byl předem odčerpán vzduch. Takový prostor s velmi nízkým tlakem (dnes označovaný jako „technické vakuum“) se jako izolant osvědčuje výborně. Nejlepší termoska je tedy taková, u níž je mezi stěnami co nejdokonalejší vakuum.
Na účinnost termosek má vliv nejen to, jak dokonalého vakua bylo mezi stěnami dosaženo. Tepelné vlastnosti ovlivňují i další detaily. Termosku – stejně jako každý jiný prvek outdoorového vybavení – je potřeba vybírat podle konkrétní situace.
Čím silnější vrstva oceli tvoří stěny, tím rychleji dochází k výměně tepla. Na druhou stranu to zvyšuje hmotnost termosky. Tenké stěny jsou také méně odolné a taková termoska bude náchylnější k poškození. Ultralehký model se proto osvědčí v situaci, kdy máme jistotu, že ho dokážeme účinně chránit před mechanickým poškozením. Třeba při cestování autem nebo na nenáročné trase. Pokud se ale chystáte například na skialpovou túru nebo lezení, je lepší zvolit o něco těžší, o něco méně účinně izolující, ale výrazně odolnější termosku.
Druhou důležitou věcí je to, jak je navrženo hrdlo termosky. Když odšroubujete uzávěr, nic nebrání výměně tepla a obsah bleskově chladne (nebo se ohřívá). Bylo by dobré, aby byl tento otvor co nejmenší, jenže to zase trochu ztěžuje plnění i používání termosky. Uzávěr by měl mít mechanismus umožňující nalévání bez jeho úplného odšroubování. Obvykle bývá vyplněn nějakým dobře izolujícím materiálem. Nejčastěji je to (v souladu s názvem) přírodní korek nebo jeho syntetická alternativa, tedy některý typ polystyrenu. V místě, kde dosedá na hrdlo termosky, by mělo být pevné silikonové těsnění. Gumové těsnění svou roli také splní, ale zestárne výrazně rychleji.
Vše, co přichází do kontaktu s jídlem nebo nápoji, musí být bez škodlivých látek, jako jsou BPA a ftaláty. U renomovaných značek to nebývá problém, ale vždy se vyplatí na to zaměřit.
Na to, jak účinně termoska izoluje obsah od okolní teploty, mají kromě výše zmíněných faktorů vliv ještě dvě věci. Čím silnější je „vakuový plášť“ termosky, tím déle bude trvat vyrovnání teplot. Tady je ale nutný určitý kompromis. Nenajdete termosky o velikosti například litrové lahve, do jejichž vnitřku se vejde jen malý šálek tekutiny. Pokud jde o udržení tepla, byly by mimořádně účinné, ale poměr rozměrů termosky k její kapacitě by je diskvalifikoval. Nejčastěji se tyto rozměry volí tak, aby obsah během 24 hodin výrazně nevychladl.
Druhým parametrem je tvar termosky. Rychlost výměny tepla závisí na vnější ploše stěn. U válce je jeho plocha při daném objemu nejmenší tehdy, když se výška rovná průměru. Pokud přemýšlíte, která termoska udrží teplo nejdéle, je lepší zvolit nízkou a baňatou než vysokou a úzkou.
Při plnění termosky často nevyužíváme její izolační možnosti naplno. Abychom si nápoj nebo jídlo s ideální teplotou mohli vychutnávat co nejdéle, je potřeba termosku před každým použitím temperovat. V čem to spočívá?
Před naplněním termosky horkým čajem nebo obědem je potřeba ji na několik minut zalít vroucí vodou. Horká voda ohřeje stěny nádoby, a když do ní nalijeme cílový obsah, nebude se ochlazovat. Pokud chceme v termosce přenést studený nápoj nebo třeba led, použijeme místo vroucí vody studenou vodu, kostky ledu, případně vložíme otevřenou termosku na několik minut do lednice.
Termoska izoluje tím lépe, čím je plnější. Pokud si s sebou chcete vzít jen malé množství kávy nebo čaje, je lepší zvolit malou termosku, kterou naplníte celou, než takovou, v níž zůstane hodně vzduchu.
Je pohodlné nosit termosku v boční kapse batohu určené na láhev. Tím ji ale vystavujete přímému kontaktu se studeným vzduchem nebo slunečními paprsky. Teplotu uvnitř udrží mnohem účinněji, pokud ji uložíte dovnitř batohu, ideálně obklopenou oblečením. Bude o něco těžší si bleskově nalít horký čaj do hrnku, ale ten čaj zůstane déle příjemně teplý.
Tradiční skleněné termosky (řeč je samozřejmě o vnitřku) sice nabízejí dobré tepelné vlastnosti, mají ale dvě vážné nevýhody, kvůli nimž se dnes objevují stále méně často. Skleněná vložka izoluje účinněji a ani v nejmenší míře neovlivňuje chuť obsahu. Je však velmi křehká, což její použití na trase spíše vylučuje. Skleněné vložky jsou také citelně těžší než ocelové. Téměř každý turista pečlivě počítá každý gram, který ponese na zádech. Hmotnost má tedy značný význam.
Alternativou k oceli je titan. Je mnohem odolnější a lehčí, má však jednu zásadní nevýhodu: je mimořádně drahý. Přestože titanové outdoorové nádobí už si natrvalo našlo místo v batozích příznivců ultralight stylu, titanové termosky jsou stále vzácností.
Současná termoska, i když se vzhledem od svých předchůdců až tolik neliší, prošla značným vývojem. Objevilo se několik různých kategorií produktů, které vycházejí ze stejného principu. Každá z nich má zase několik vlastností, které ovlivňují pohodlí při používání a díky nimž jsou některé modely praktičtější než jiné. Nejběžněji používanou verzí termosky je turistická termoska.
Nejlepší turistické termosky jsou vybaveny řadou drobných vychytávek. Ne vždy mají vliv na izolační vlastnosti – velká část z nich ovlivňuje pohodlí při používání.
Uzávěr kromě toho, že musí těsnit hrdlo, může mít mechanismus umožňující nalít tekutinu do hrnku bez úplného odšroubování. Nejjednodušším řešením je přidání dalších drážek po celé délce závitu. Stačí uzávěr jen trochu povolit, aby tekutina mohla vytékat ven.
Ještě lépe izolují obsah automatické uzávěry. Nejčastěji mají uprostřed tlačítko, které otevírá a zavírá ventil, přes nějž lze nalít čaj nebo kávu. Je to velmi pohodlné řešení, ale není úplně bez nevýhod. Vyšší složitost znamená, že se mechanismus může porouchat. Také je náročnější ho účinně vyčistit. Pokud v termosce přenášíme cokoli jiného než vodu, může se po čase ukázat, že netěsní nebo jde ztuha. Tady se určitě vyplatí řídit se renomé a zkušenostmi výrobce.
Pokud jde o vnější úpravu termosky, máme v zásadě dvě možnosti. Můžeme zvolit model z holé oceli nebo lakovaný. Druhé řešení nemá jen estetický význam. Ocel potažená barvou je méně kluzká, a proto poskytuje lepší úchop. Ocel klouže, takže udržet termosku ve zpocené ruce nebo v dešti může být obtížné. Lakované termosky mají nejčastěji drsnou strukturu, která zlepšuje úchop.
Typ povrchové úpravy má také – byť nepatrný – vliv na izolační vlastnosti. Černě lakovaná termoska bude pohlcovat sluneční paprsky, zatímco ta z leštěné oceli je bude odrážet. První se bude hodit za slunečného zimního dne, druhá uprostřed horkého léta.
Když se vydáváme na horskou túru, vždy se snažíme minimalizovat hmotnost i množství vybavení, které si bereme s sebou. Termoska s přídavným víčkem, které slouží jako hrnek (některé mají dokonce dva), eliminuje nutnost balit do batohu další nádobu. Nejlepší termosky mají hrnky s dvojitými stěnami. Čaj nebo káva nalité do takového hrnku proto budou chladnout výrazně pomaleji.
Termoska, kterou chcete používat každý den ve městě, nemusí splňovat tak přísné požadavky jako ta, kterou berete do hor. Bude kratší dobu vystavena chladu, takže můžete zvolit model s o něco slabší izolací, zato například štíhlejší a praktičtější. Obvykle také není potřeba používat každý den termosku s velkým objemem.
Termosku si nejčastěji spojujeme s uchováváním teplého nápoje. Fanoušci hor ale nežijí jen čajem nebo kávou. Outdoorové značky, které vycházejí vstříc očekáváním turistů, rozšířily svůj sortiment o termosky na jídlo, označované také jako food jugy. Neliší se samozřejmě principem fungování – ten zůstává stejný – ale tvarem. Termosky na jídlo jsou širší a nižší, aby usnadnily přístup k obsahu. Zjednodušeně řečeno jsou to hluboké misky, zatímco termosky na tekutiny jsou lahve.
Termosky na jídlo mívají také další vychytávky. Jeden z lídrů ve výrobě termosek – společnost Esbit – vybavuje některé své modely v této kategorii praktickými lžícemi, které se schovávají ve… víčku termosky. Toto víčko může zároveň sloužit jako další miska, takže jedna termoska na jídlo může zajistit teplé jídlo v outdooru pro dvě osoby. Pokud ji používáte sami, samostatná miska umožní nandat si porci a termosku uzavřít uzávěrem – tedy nepřímo prodloužit dobu, po kterou její obsah zůstane teplý.
Teplé jídlo v termosce, která se během chůze natřásá, dokáže uvnitř vytvořit tlak. U některých food jugů najdete přídavný ventil umožňující vyrovnat tlak bez otevírání termosky. Taková vychytávka nás ochrání před nepříjemnými překvapeními.
Přestože jsou termosky na jídlo poměrně novou kategorií, těší se rostoucí oblibě. Není divu! Vždyť asi každý z nás by na horské trase bez váhání vyměnil i ten nejlepší sendvič se šunkou za teplý domácí oběd.
Přečtěte si také:
Někdy je termoska už trochu moc. Alternativním řešením, které s ní sdílí několik vlastností, ale je jednodušší – a samozřejmě obvykle levnější – je termohrnek. Takové hrnky jsou velmi oblíbené hlavně ve městě, ale osvědčí se i v horách, například při delším pobytu na chatě.
Termohrnky jsou řešením „na půli cesty“ mezi obyčejným hrnkem a termoskou. Stejně jako termosky mají dvojité stěny zajišťující izolaci. Víčko je konstruováno tak, že se pije přímo z hrnku, bez nutnosti přelévat nápoj do jiné nádoby. Kvůli úspoře hmotnosti se často vyrábějí ze slitin lehčích než ocel nebo z plastů. To znamená, že udrží teplotu obsahu výrazně kratší dobu. Většinou mají – stejně jako tradiční hrnek – ucho. Pokud ne, jsou dostatečně široké, takže je lze bez problémů pohodlně držet v ruce.
Objem termohrnku jen velmi zřídka přesahuje 500 ml. Zjednodušenou verzí je termoláhev. Má menší otvor a šroubovací uzávěr, který umožňuje láhev připevnit například k batohu. Jsou oblíbené nejen mezi baťůžkáři, ale také mezi cyklisty. Mnohé z nich se vyrábějí v rozměrech standardního bidonu, takže pasují do košíku umístěného na rámu. Místo toho, abyste vyrazili na kole na tradiční kávu, si ji tedy můžete vzít s sebou.
