Navzdory jejich jednoduché konstrukci je mezi mačkami poměrně dost rozdílů. Poradíme vám, jak vybrat ty správné - přizpůsobené účelu expedice a naší aktivitě - tak, abyste zvýšili svou bezpečnost a nezatížili svůj rozpočet.
V tomto článku se podíváme na turistické i horolezecké mačky a shrneme vše, co je mezi nimi rozdílné. Probereme konstrukční a materiálové prvky, účel, způsoby upevnění atd. To vše proto, abyste měli hluboké znalosti a mohli si vybrat ten správný model. Jaké mačky na hory?
Jaké mačky na hory? To je důležitá otázka z hlediska bezpečnosti. (foto: Piotr Deska)
Mačky musí být tuhé! Někdy o něco více, výjimečně o něco méně. Dělení neprobíhá od úrovně “měkké” (takové mačky neexistují, pokud sem nezařadíme necertifikované “nesmeky”, vytvořené pro chůzi po zasněžených cestách), ale omezuje se na polotuhé a tuhé.
Ty budou dobře fungovat na rozsáhlých sněhových polích a ledovcích. Umožňují poměrně flexibilní fungování při zdolávání delších cest pěšky, především s klasickými pohorkami. Je možné je použít i na tužší lezecké boty nebo dokonce “skořepiny”. Pro široké použití v horách jsou nejvhodnější polotuhé mačky. Nejčastěji mají kloubový konektor a někteří výrobci nabízejí i konektory z pružného plechu, i když jde spíše o odlišnost než o nezbytný standard.
Na předních hrotech zajišťují pevnou a stabilní základnu, která je nutná pro lezení ve strmých stoupáních. Nejlépe fungují v pohorkách s velmi tuhou podrážkou, a proto se nejčastěji používají jako technické mačky – pro lezení v ledu, mixové a drytooling (i když ne výhradně). Můžeme zde rozlišit dvě podkategorie:
Kloubové mačky
Klasická modulární konstrukce (oddělená zadní a přední část) spojená spojovacím segmentem, který zabraňuje nebo výrazně omezuje pohyb modulů v rovině nahoru/dolů. Zde nalezneme: mačky pro ledovcovou turistiku, vysokohorskou turistiku – pro klasické dlouhé vysokohorské cesty s lezeckými prvky, a také technické mačky – pro lezení v mixovém terénu a drytooling;
Rámové mačky
Zde tvoří mačka takříkajíc jednotný celek – plošinu. V dnešní době jsou tyto verze méně časté. Pokud se s nimi setkáme, jsou to většinou technické mačky.
Jaké mačky na hory? Model by měl odpovídat typu aktivity. (foto: Zamberlan)
Při zvažování, jaké mačky si vzít na hory, je třeba mít na paměti i další aspekt. Stejně tak je důležité zvolit správnou obuv. Boty s příliš měkkou podrážkou a svrškem (svršek také určuje tuhost celé boty) nelze použít, i když zdánlivě nevidíme překážky pro nasazení maček na takovou obuv. Žádné polotuhé mačky nenabízejí takovou flexibilitu jako guma! V důsledku toho může dojít ke zničení spojení mezi přední a zadní částí mačky, což by nepředstavovalo ani tak “nepříjemnost”, jako spíše velké nebezpečí.
Ocelové mačky
Vybavení z tohoto materiálu zaručuje velmi vysokou pevnost a odolnost proti opotřebení. Není divu, že se ocelové mačky doporučují všem, kteří plánují trasy ve strmém terénu a ve zmrzlém sněhu a ledu. V kamenitém terénu se také opotřebovávají mnohem pomaleji než jejich hliníkové protějšky.
Hliníkové mačky
Vyznačují se velmi nízkou hmotností a jsou vynikající volbou pro cesty s nepříliš velkým sklonem, kde není třeba používat mačky v kamenitém/skalnatém terénu (nebo se takové situace vyskytnou jen občas). Je důležité mít to na paměti, protože kameny mohou způsobit velmi rychlé opotřebení a dokonce ohnutí hrotů.
Aktivity v náročném terénu? Hodit se budou i mačky se silnými ocelovými hroty! (foto: CT)
Jaké mačky na hory? Určitě narazíte na klasifikaci se třemi kategoriemi: turistické mačky, automatické mačky a poloautomatické mačky. Toto je základní klasifikace. Jakýkoli jiný způsob kategorizace modelů maček slouží pouze k rozlišení variant výše uvedených systémů. Z čeho si tedy můžeme vybrat?
Jedná se o základní a nejuniverzálnější způsob připevnění maček. Vznikl v důsledku vývoje řemínkových vázání. Tyto mačky mají vpředu a vzadu speciální košíky, které drží přední část boty a patu společně s kotníkem. Jejich nespornou výhodou je, že mačky s tímto systémem upínání nevyžadují žádné speciální výřezy v podrážce. Díky tomu si turistické mačky vybírá naprostá většina turistů, kteří se vydávají do hor v zimě. Jsou vhodné pro mnoho modelů bot určených pro použití v horách v zimních podmínkách (příklady bot na turistické mačky najdete zde).
[Tématu Jak vybrat boty na turistické mačky? jsme věnovali jeden z našich článků]
Nevýhody tohoto řešení? Za prvé, poměrně časově náročné nasazení. Za druhé je to skutečnost, že řemínky obepínající kotník a spojující zadní košík s předním košíkem je třeba během výletu poměrně často stahovat nebo utahovat.
Jedná se o nejjednodušší a nejrychlejší systém upínání maček. Speciální prut umístěný vpředu se vkládá do příslušného výřezu v podrážce boty. V zadní části – na podobném prutu – je umístěna páčka/nánožník, která se zacvakne do výřezu v podrážce těsně pod patou. Protože je toto spojení považováno za nejpevnější a nejbezpečnější, používají ho hlavně (i když ne výhradně) modely určené pro lezení v ledu, mixové lezení a v drytooling.
Automatické mačky vyžadují speciální obuv. Musí být dostatečně vyztužena, protože sebemenší pružnost podrážky by způsobila “vyskočení” prutů. Boty na automatické mačky se nejsnáze pozná právě podle zvláštních a charakteristických výřezů v přední a zadní části podrážky. Důležité však nejsou jen “drážky” – celá konstrukce boty musí být natolik pevná, aby se mačky nemohly vypnout.
Jedná se o kombinaci výše uvedených systémů. Vpředu je umístěn košík, vzadu je umístěna přezka. Použití tohoto typu maček s vhodnými botami na poloautomatické mačky je kompromisem pro uživatele, kteří chtějí provozovat pokročilejší turistiku, ale bez nutnosti používat nejtužší (a obvykle také nejdražší) modely bot. Poloautomatické mačky se rychle nasazují, jsou velmi univerzální a lépe se hodí k botě.
[Další informace naleznete v článku Jaké boty na poloautomatické a automatické mačky?]
Wczytuję galerię
Dalším prvkem, který se u různých modelů maček liší, je umístění předních útočných hrotů. Vyrábějí se ve dvou konfiguracích:
Horizontální
Konfigurace používaná pro delší cesty ve zmrzlém sněhu, ledu a pro lezení (kromě lezení v tvrdém ledu). Vodorovná poloha hrotů znamená, že mačky lépe drží v měkkém terénu (sníh, měkký led), protože na povrch působí o něco větší rovina hrotů.
Vertikální
Konfigurace, která se obecně používá pro mačky určené pro lezení v tvrdém ledu, pro mixové lezení a pro drytooling. Svislá orientace hrotů na jedné straně umožňuje snadnější pronikání tvrdého ledu a na druhé straně zajišťuje mnohem větší tuhost a pevnost při opírání (tyto hroty jsou zpravidla vyrobeny z oceli kované za tepla). V současné době mají profil ve tvaru písmene “T”, který se směrem dopředu zužuje – díky tomu si zachovávají své penetrační vlastnosti a zároveň mohou získat některé vlastnosti horizontálních hrotů (větší plocha horní části profilu umožňuje lezení v měkkém terénu).
Jaké mačky na hory? Záleží na tom, jak hodláte strávit svůj čas. (foto: CT)
Jaké mačky na hory? S ohledem na výše uvedené dělení se pokusme shrnout a rozdělit mačky podle jejich určení.
Nejlépe se osvědčí ocelové polotuhé mačky s 12 hroty. Budou méně citlivé na změny terénu (mluvíme o přechodech ze sněhu na skálu nebo led). Jejich pružnost zajistí relativní pohodlí při delších procházkách. Můžete také zvážit nákup modelů, které mají snížený počet hrotů na 10. Tento postup vám umožní snížit hmotnost. Majitelé bot větších velikostí by měli k takovým úsporám přistupovat s velkou opatrností. Tyto mačky mají často o něco kratší moduly (přední i zadní) než modely s 12 hroty, a proto při dlouhé podrážce (řekněme nad č. 44) již není rozložení 10 hrotů optimální – v oblasti středu chodidla může vzniknout dutá, plocha bez hrotů se špatnou přilnavostí.
Nejlepší jsou 12hroté tuhé mačky (lze použít i polotuhé mačky, ale boty by neměly být příliš měkké). Dvanáctihroté mačky umožňují oporu při lezení čelní technikou. Při klasickém horolezectví se obvykle používají přední hroty umístěné horizontálně, zatímco při závodním horolezectví se používají vertikální hroty s profilem “T”.
V alpinismu (a také velmi často ve skialpinismu) se dává přednost 12hrotým mačkám z lehkých slitin. V ledovcových horách jsou běžné stezky s nízkým sklonem a prakticky bez kamenitých/mixových úseků. Hliníkové mačky jsou proto zajímavou alternativou, protože snižují hmotnost vybavení, které však vzhledem k povaze sportu stráví většinu času v zavazadle (mačky se nosí “pro případ nouze” nebo na poslední metry výstupu).
Zde se důrazně doporučuje používat pevné ocelové mačky s vertikálně umístěnými útočnými hroty. Tyto mačky musí poskytovat pevnou a stabilní oporu při výstupu (samozřejmě je nutné mít také správnou obuv!). Zatímco v předchozích dvou kategoriích je otázka způsobu upínání druhotná a výběr závisí na vaší obuvi (zda se jedná o klasickou obuv určenou pro automatické nebo poloautomatické mačky), v této kategorii se doporučují pouze automatické mačky.
Technické mačky nesou celou váhu na hrotech (foto: Zamberlan)
V tomto případě se počet hrotů může lišit a pohybuje se od 11 (mono-point – jeden přední hrot; konfigurace nejčastěji používaná při drytoolingu a lezení v tvrdém ledu) až po 14 (bi-point – konfigurace s dalším párem hrotů umístěným vpředu pro účinnější oporu při čelním lezení). V minulosti se vyskytly verze, kdy byly v zadní části přidány ostruhy. To vše se změnilo se zákazem jejich používání během soutěží. Skutečnost, že přelezy s ostruhami dnes nejsou považovány za sportovní, v podstatě snížila jejich popularitu.
Před použitím maček se ujistěte, že jsou správně seřízeny pro obuv, se kterou budou používány. Přední hroty by měly přesahovat asi 2 až 2,5 cm před horní část boty. Správně nastavené mačky by měly přilnout k podrážce i bez “vázání”, to však neznamená, že je lze takto ponechat. Musí být bezpodmínečně zajištěny proti sklouznutí a především proti úplnému pádu. Nikdy, nikdy neohýbejte součásti maček! Pokud vám nesedí, vyberte si jiný model maček. Pokud vám nesedí ani ostatní mačky – kupte si nové boty. Proč? Při ohýbání (byť jen mírném) se tvrzený materiál nevyhnutelně zlomí!
Bez ohledu na to, jaké mačky si vyberete na hory, nezapomeňte je seřídit. (foto: Piotr Deska)
Pokud jste se již rozhodli, jaké mačky si na hory vezmete, je čas zamyslet se nad otázkami týkajícími se samotného použití. Na co byste měli pamatovat, aby bylo nové vybavení bezpečné a dlouho vydrželo? Zde je několik tipů.
Před každým použitím se ujistěte, že jsou všechny šrouby dotažené, nýty neporušené a přezky a řemínky nevykazují známky poškození nebo opotřebení.
Ujistěte se, že hrazdičky nebo košíky nejsou deformované a stále odpovídají profilu boty.
Snažte se nasadit mačky na rovném terénu – je to mnohem snazší než na strmém svahu. Nezapomeňte, že je vždy lepší nasadit mačky příliš brzy než příliš pozdě…
Doporučuje se používat mačky spolu s vložkami proti nabalováni sněhu. Ty zabraňují hromadění sněhu pod podrážkou. V případě jejich absence se sníh hromadí pod podrážkou a shlukuje se do jednolité hmoty. To znamená, že se hroty maček nedotýkají sněhu, a proto jednoduše nefungují. Vložky (označované také jako antiboty, antisnowy) výrazně zvyšují bezpečnost!
Pokud se při nošení maček používá také lano, je třeba dbát na to, aby se nezamotávalo pod nohama, netřelo se o hroty maček a – což je nejdůležitější – abyste na něj nešlápli! To může způsobit vážné poškození lana, které nemusí být nutně viditelné pouhým okem.
S nasazením maček nemá smysl otálet. (foto: Piotr Deska)
Před uložením se ujistěte, že jsou vaše mačky suché. Tím se zabrání korozi. Pokud nemáte obal určený na mačky (propustný pro vlhkost nebo dokonce s větracími otvory ze síťoviny), nenahrazujte ho plastovým sáčkem.
Abyste minimalizovali riziko zrezivění, důkladně je po každém použití vyčistěte a vysušte. Můžete je také natřít tenkou vrstvou antikorozního prostředku.
Při častém používání se mohou hroty maček otupit. Pokud se tak stane, je dobré je nabrousit ručním pilníkem. Důležité: nepoužívejte k tomu brusku! Teplo vznikající při broušení může materiál maček ztvrdnout a oslabit!
Hroty maček mohou poškodit oděv, batoh nebo způsobit zranění, proto je vhodné přepravovat mačky ve speciálních obalech nebo po zajištění hrotů gumovými krytkami. Kryt může být o to lepší, že často umožňuje přepravu i jiného vybavení (např. ledovcových šroubů).
