12.05.2023

Druhy lezení: horolezectví, skalní lezení, bouldering…

Přestože je definice stručná a velmi výstižná, zahrnuje celou řadu velmi odlišných činností. Lezení má mnoho zajímavých aspektů.

                       

Tvůrci “knihy pravidel”, se kterými se nejčastěji setkáte, nám dali velký prostor pro interpretaci. Podle nich máme co do činění s lezením vždy, když se pohybujeme po strmém terénu takovým způsobem, že je nutné použít ruce (přinejmenším k udržení rovnováhy). A je to! Tato definice, která není příliš vyčerpávající, zahrnuje širokou škálu aktivit, jako je skalní lezení, horolezectví, bouldering a mnoho, mnoho dalších! Než vyrazíte na skály, do hor nebo na blízkou lezeckou stěnu, je dobré použít dávku teorie a zjistit, jak jsou jednotlivé druhy lezení definovány.

co to jest wspinaczka

Skalní lezení je jen jedním z mnoha druhů této disciplíny (foto: 8academy.cz)

Druhy lezení – základy klasifikace

Lezení je natolik široký obor, že jej lze různými způsoby rozdělit do menších kategorií. Zde jsou příklady kritérií, podle kterých se “vytvářejí” typy této disciplíny.

  • Jedno z nejdůležitějších dělení se týká používání umělých pomůcek. Na tomto základě lze rozlišit volné lezení a technické lezení tzv. hákovačku.
  • Rozhodně více variant lze nalézt v klasifikaci zohledňující charakter míst, kde se lezecké aktivity provozují. Na tomto základě můžeme rozlišit mimo jiné takové kategorie, jako je lezení na umělé stěně, skalní lezení, horolezectví a lezení na velké stěně (big wall).
  • Vezmeme-li jako kritérium typ jištění, můžeme rozlišit následující kategorie: lezení bez jištění (sólolezení, free solo), lezení s horním jištěním a lezení s dolním jištěním.
  • Můžeme také zmínit dělení podle způsobu nastavení jistících bodů. Toto dělení zahrnuje sportovní lezení a tradiční.
  • Jako kritérium lze použít také délku cest. Lze pak rozlišovat mezi lezením na jedno a vícedélkových cestách.

Lezení je široká disciplína a není snadné ji přehledně systematizovat. Zde je schéma (pravděpodobně jedno z mnoha!), které ukazuje složitost tohoto oboru (obrázek: 8academy.cz)

Vybrané druhy lezení – charakteristika

Pro jednu disciplínu je možností opravdu mnoho. Abychom vnesli do tématu trochu pořádku, představíme si stručně vybrané druhy lezení. Povaha tohoto článku nám neumožňuje se jednotlivým tématům více věnovat, proto zde uvedeme pouze jejich přehled. Ty, kteří si chtějí doplnit znalosti o určité kategorii, odkážeme na články, které se zmíněné problematice věnují podrobněji. Zde je několik základních pojmů, které byste měli znát, než se vydáte na lezecké dobrodružství.

Lezení na umělé stěně

Právě zde často začínáme své lezecké dobrodružství, protože k těmto typům zařízení máme blíže než ke skalám. Umělé stěny mohou být buď v halách, nebo venkovní (i když vzhledem k drsnému českému klimatu se zdá, že první varianta nabízí více možností).

Gdzie się wspinać w mieście?

Druhy lezení se liší, ale dobrodružství s touto disciplínou, často začíná stěnou. Na obrázku je Chwyciarnia v Gliwicích (foto: 8academy.cz)

Co se vlastně skrývá pod názvem uměla stěna? Obvykle se taková konstrukce skládá z lešení připevněného ke stěně, která byla pokryta speciálními panely. Na povrchu těchto panelů jsou otvory pro instalaci chytů, které umožňují lezení.

Tato konstrukce umožňuje připravit mnoho konfigurací různé obtížnosti. Díky možnosti být nezávislý na rozmarech počasí a mnoha možnostem, které jsou k dispozici při navrhování cest, je dnes umělá stěna téměř vždy volena jako aréna pro lezecké soutěže.

Bouldering w Polsce

Druhy lezení: bouldering (foto: Piotr Deska)

Bouldering

Bouldering začal získávat na popularitě v polovině 20. století, a to především díky americkému lezci Johnu Gillovi. Název této aktivity pochází z anglického slova boulder (balvan). Ve zkratce jde o lezení na malých skalních blocích nebo nízkých skalách, které by se mělo provádět bez lana. Při boulderingu má starost o bezpečnost trochu jinou podobu. Ke zmírnění následků pádu se používají přenosné matrace známé jako bouldermatky. Je také možné využít oporu chytače, tj. lezeckého partnera, který zajistí, aby se osoba padající na zem nezranila. V úvodu zmíněný otec boulderingu definoval tuto aktivitu takto: „krátké lezení obsahující velmi obtížné pohyby”.

Ačkoli jsou počátky boulderingu spojeny s přírodními útvary, dnes je tento typ často spojován s umělou stěnou. To vše díky četným bouldrovkám, která dnes fungují téměř v každém větším městě (nejčastěji je najdete vedle lezeckých stěn, méně často fungují jako samostatná zařízení).

[Pro více informací vás odkazujeme na článek Romana Batsenky “Co to je a jak začít s boulderingem?”]

Skalní lezení

Jak už název napovídá, jedná se o lezení ve skalnatém terénu, ale s výjimkou zimních podmínek (sníh a led). Jedná se o lezení po vyznačených cestách na strmých stěnách. Nejčastěji se provádí ve dvou lidech, kdy jeden leze a druhý jistí. Skalní lezení může mít rekreační nebo sportovní charakter.

Wzajemne sprawdzanie się przed wspinaniem

Před samotným lezením je důležitá vzájemná kontrola na lince lezec-jistič (foto: 8academy.cz)

Tradiční lezení

Cesty po vlastním jištění ve skalách mají příslušné značení v topo. V takovém případě je na lezci, aby založil jistící prostředky (což mohou být mimo jiné smyčky z popruhů, vklíněnce, friendy nebo hexy) a zbudoval stanoviště a po přelezu je odstranil. To vyžaduje mít ve výbavě nástroj na vklíněnce, často označovaný také jako šťáradlo. Provádění takových operací během lezení zvyšuje míru rizika. Tradiční lezení však přitahuje lezce, protože vyžaduje větší dovednosti, zejména psychologické (tento typ lezení je spojen s potenciálně větším nebezpečím). Vyžaduje také jistotu, že jistící prostředek, který jsme osadili, vydrží náš případný pád.

co to jest wspinaczka tradowa

Druhy lezení: tradiční lezení (foto: Black Diamond)

Sportovní lezení

Při sportovním lezení používají lezci fixní jistící body (skoby, borháky, nebo kruhy). Díky těmto zařízením je sportovní lezení považováno za bezpečnější než lezení po vlastním jištění. V rámci sportovního lezení lze rozlišovat styly, které jsou určeny úrovní znalosti cesty a úlohou jištění.

  • OS / On-sight
    Lezec nemá žádnou znalost cesty, kterou chce vylézt (je zakázáno se na ni mimo jiné dívat ze sousední cesty nebo pozorovat výstupy jiných lezců). Styl také nedovoluje zatížení jistících bodů (ať už v důsledku pádu, nebo proto, aby si lezec odpočinul).
  • Flash
    Přelez na první pokus bez odsednutí. Zde je méně omezení, protože lezec může mít určité množství informací o cestě (je povoleno pozorovat přelezy jiných osob nebo používat nápovědy při přelezu).
  • RP / Red Point
    Lezec může znát cestu, kterou má vylézt. Manévrovací prostor je poněkud omezen zákazem odpočívání na jistících bodech. Pokud se tak však stane, je lezec povinen odstranit dříve připravené expresky a začít další pokus na začátku cesty.
  • PP / Pink Point
    Lezec je obeznámen s lezenou cestou a nesmí odpočívat na jistících bodech. Pokud se tak však stane, je povinen zahájit další pokus na začátku cesty.
  • RK / Rotkreutz
    Spočívá v tom, že lezec je po pádu spuštěn na začátek cesty, ale lano zůstává v posledním dosaženém jištění. Lezec se pak vrací na místo posledního jištění metodou “na rybu”.
  • AF / All Free
    Lezení je usnadněno tím, že můžete opakovaně lézt obtížnější úseky cesty (začínáte z místa, kam jste se předtím dostali bez pomoci lana). S tím souvisí i odpočinek – za ten se můžete zavěsit na lano.
  • Free Solo
    Osoba lezoucí free solo se vzdá jištění. Jedná se o styl pro lidi se silnými nervy, kteří se nebojí podstoupit co největší riziko.
  • TR / Top Rope (na rybu)
    Přestože cesta ve stylu TR není v dnešní době považována za klasickou, stojí za zmínku už jen proto, že je to styl, kterým obvykle lezci začínají. Uspořádání, při kterém je lano zavěšeno na konci lezecké cesty a dosahuje k lezci shora, výrazně snižuje riziko zranění.
Wspinaczka skałkowa

Před prvním jisticím bodem je důležité jištění další osobou (foto: 8academy.cz)

Volné lezení

Je snadné uhodnout, že se jedná o typ lezení, při kterém získáváte výšku pouze pomocí vlastní svalové síly. Při této aktivitě je možné používat vybavení, ale to slouží pouze k jištění.

Technické lezení (hákovačka)

Jako technické lezení se často označuje lezení s umělými chyty, tedy lezecká aktivita, při které si lezec sám umisťuje chyty. Lezec se může například při zdolávání cesty držet skob nebo na nich stát, případně používat speciální lavičky. Technické lezení bylo na vrcholu své popularity v 60. a 70. letech 20. století. Po období, kdy byla tato činnost mezi lezci mnohem méně oblíbená, je nyní opět patrný určitý vzestupný trend.

Nadšenci této formy lezení si často stěžovali, že používání vybavení pro hákovačku není bez vlivu na stav skály. Aby se škody omezily, byl vynalezen čistý styl, při kterém se používají pouze dočasné jistící body a k jejich osazení se nepoužívá ani kladivo, ani vrtačka.

Rodzaje wspinaczki: wspinaczka hakowa

Druhy lezení: technické lezení (foto: Salewa)

Horolezectví

Ani zde se nelze divit, protože se jedná o aktivitu, která se provozuje v horském terénu. K charakteristickým rysům tohoto druhu lezení patří vícedélková povaha cest, nutnost používat speciální vybavení a samozřejmě také pokročilé dovednosti. Horolezectví zahrnuje aktivity, jako je alpinismus nebo himálajské lezení. V rámci této kategorie můžeme rozlišovat několik stylů, například expediční (oblézací), alpský, light and fast.

Bigwall

Je to disciplína pro nejzkušenější lezce, kteří mají kromě zručnosti a kondice i nekonečné zásoby trpělivosti. Horolezci, kteří se pouštějí do největších stěn (jako je legendární El Capitan v Yosemitském údolí), na nich mohou strávit dny nebo dokonce týdny. Výstup na bigwallové stěny je velký logistický úkol, který vyžaduje velmi promyšlené akce a spoustu vybavení a zásob. Často také vyžaduje přenocování ve stěně, pro které se může hodit stěnový stan, tzv. portaledge.

Wspinaczka wielkościanowa

Druhy lezení: bigwall (foto: Black Diamond)

Lezení v ledu

Lezení vertikálních cest pokrytých kluzkým ledem pouze pomocí vlastních končetin by nemělo šanci na úspěch. Ledové lezení proto vyžaduje použití vhodného vybavení. Nadšenci do lezení v ledu se drží speciálních zahnutých lezeckých cepínů a na boty si nasazují mačky. Užitečné jsou i další doplňky – například ledovcové šrouby. O určité nezávislosti této disciplíny svědčí i to, že hodnocení obtížnosti se provádí podle jiné stupnice, než jaká se používá při skalním lezení.

Mixové lezení

Jedná se o velmi specifický typ, protože kombinuje dvě vzdálené specializace. Vzhledem k různorodosti cest musí lezci, kteří se rozhodnou pro mixové lezení, ovládat jak techniky používané ve skále, tak techniky, které praktikují adepti lezení v ledu. Je také nezbytné mít výzbroj určenou pro obě činnosti. Jedná se především o ledové lezení a úseky bez ledu lezené s pomocí cepínů.

Na czym polega wspinanie w lodzie

Druhy lezení: lezení v ledu (foto: Rab)

Drytooling

Další z disciplín, která je spojením jiných aktivit. Vyznavači drytoolingu používají vybavení charakteristické pro lezení v ledu (mačky a cepíny) k lezení skalních cest bez ledového “překryvu”. Takové lezení je kontroverzní. Hroty maček a ostří cepínů mohou poškodit skálu. Proto lze drytooling provozovat pouze ve vyhrazených oblastech.

Free solo

Nejznámější postavou mezi free solo lezci je v současnosti Alex Honnold. Je to americký horolezec, který uskutečnil prvovýstup bez jištění cestou Freerider na slavném El Capitanu. Tento výstup představuje téměř 900 metrů stěny vylezených bez jakéhokoli vybavení! Pád, který by byl důsledkem špatného pohybu, by mohl skončit smrtí. Honnoldův výkon byl zvěčněn v dokumentu Free Solo, který v roce 2019 získal Oscara v této kategorii.

Co to jest styl free solo

Free solo lezení a jeho ikona Alex Honnold (foto: Black Diamond)

Pískovcové lezení

Jedná se o specifický druh skalního lezení, velmi populární v Česku a Sasku. Při lezení se klade důraz na techniku a preciznost, aby se minimalizovalo poškození skalních povrchů. Je důležité dodržovat pravidla etiky lezení na písku, nelézt za mokra, nepoužívat tvrdé mobilní jistící prostředky z kovů, je zakázáno používat magnézium. Pískovcové lezení je psychicky náročné. Nejpopulárnější oblasti v Česku: České Švýcarsko, Český Ráj nebo Adršpašsko-Teplické skály.

Druhy lezení – shrnutí

Tento dlouhý seznam rozhodně nezahrnuje všechny druhy lezení. To ostatně ani nebylo naším cílem. Chtěli jsme pouze ukázat, jak vnitřně bohatou a rozmanitou disciplínou se zabýváme. Lezení lze tedy chápat mnoha způsoby a milovat pro něco jiného. Pokud rádi žijete aktivně, občas potřebujete extra dávku adrenalinu a nebojíte se výšek, je velká šance, že si zde najdete něco pro sebe.

[Možná se chcete dozvědět více o výškovém horolezectví? Neváhejte a přečtěte si Co je výškové horolezectví?]

SDÍLET

NA TOTO TÉMA

Web používá soubory cookie pouze pro statistické účely. Pokud si nepřejete, aby se soubory cookie instalovaly na váš pevný disk, změňte nastavení prohlížeče. Používáním webu souhlasíte s používáním cookies. Zjistit více.