Měl jsem takový sen, nebo spíše představu o budoucnosti, že si jednou koupím hájovnu. Nejlépe z červené cihly. Kolem bude les a já tam budu trávit svůj důchod každodenními procházkami po lese. Neznám ale nikoho prominentního ve Státních lesích, takže nepočítám s výhodným pronájmem či koupí vysněné hájovny, jak to udělalo několik politiků. Každopádně, už nějakou dobu mám jiný nápad...
Lezci jsou spíše minimalisté. Musel jsem projít všemi fázemi své lezecké existence. Cestování stopem nebo spaní v křoví – to mi není cizí. Pamatuji si, že když jsme se jednou vraceli z lezení, museli jsme strávit noc v Římě, protože nám ráno odjížděl autobus. V té době jsme v Polsku ještě neměli levné aerolinky. Protože jsme neměli peníze na ubytování, rozhodli jsme se přespat na bezpečném místě zdarma. Zjistili jsme, že je bezpečné být tam, kde je v noci vstup zakázán. Koloseum nepřicházelo v úvahu, protože jsou tam vysoké ploty a je těžké se tam dostat bez povšimnutí. A co ta takhle Forum Romanum Noc jsme tedy strávili na Foru Romanu. Horolezci toho k realizaci své vášně příliš moc nepotřebují. Místo luxusních hotelů často volí život v obytném voze.
Moje první auto byla Škoda Favorit. Ne kombi. Nepříliš reprezentativní, ale úspěšně mě odvezl na jih Evropy a porouchal se jen jednou. A protože to bylo uprostřed Švýcarska…naštěstí jsme potkali dobré lidi. Favorit mi dával první pocit pohodlí – bylo do něj možné sbalit větší stan, více oblečení a jídla. Ideál! S věkem ale přibývají požadavky ale také možnosti. První kombi mi umožnilo přespat uvnitř. Připadalo mi to jako skutečný hotel. Až tak, že při služebních cestách po Polsku jsem si místo hotelu raději lehl do auta. Ubytování v hotelu jen na pár hodin, kterému předcházelo dlouhé hledání volného místa, pro mě vždy byla ztráta času. I v takových chvílích ze mě vyzařoval horolezec, ne hamoun.
Další etapou bylo auto, které je snem každého horolezce (a nejen toho) – VW Multivan. To už byl pěkný byt. Skutečná “postel” v autě, nezávislé topení, prostor pro nadměrná zavazadla. Uvnitř se dalo vařit … jezdil jsem s ním také na lyže nebo na kolo. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, cestovat, kam jsem chtěl. S jídlem samozřejmě roste chuť. Takže když jsem se pohyboval po Evropě, začal jsem si všímat, že někteří z horolezců mají obytné vozy. Nebo lyžaři – stojí na parkovištích pod vlekem a nemusí shánět ubytování. Reagují na aktuální předpověď počasí a sněžení. Začal jsem si to představovat … Horolezci používají nejčastěji stará vozidla, často upravená na vlastní náklady a podle vlastní fantazie. Lyžaři jsou lepší skupinou, takže i obytné vozy mají lepší.
Nevím, kdy přesně mě napadlo koupit si obytný automobil, ale tento nápad se objevil a dále vyvíjel celkem rychle. Korespondovalo to i s dalšími událostmi. To už bylo období, kdy jsem mohl začít přemýšlet o tom, že budu trávit více času cestováním. Vždycky jsem hodně jezdil, ale obytné auto to je zcela jiný příběh. Takový nákup má smysl, když v něm strávíte minimálně 3 měsíce v roce. To si myslím. Je pravda, že jsem už tehdy cestoval, ale účely těchto cest byly různé. Aby koupě obytného vozu měla smysl, musel jsem si najít čas na návštěvu jiných míst, než která jsem původně plánoval. Kdybych ho měl používat méně než pár měsíců v roce, byla by to škoda peněz a námahy. V tom případě by bylo lepší hledat jiné způsoby cestování a přespávání.
Když se však rozhodnete cestovat obytným automobilem, dává Vám to pocit svobody a pohodlí, který je pro mě srovnatelný s pobytem doma. Tak to vidím já. Nepotřebuji nic jiného. Jen ten pocit svobody bylo třeba trochu ověřit. Ale k tomu se vrátím později.
Abyste mohli příjemně cestovat delší dobu, je lepší, pokud to děláte ve slušných podmínkách. Má na to vliv několik faktorů:
Nákup takového auta je jen začátek. Musíte si ho přizpůsobit vlastním požadavkům. Možná je to s obytným autem jako s domem – na tom prvním se učíme na vlastních chybách a teprve ten druhý nás přibližuje k ideálu? Tyto typy vozidel se dodávají v různých velikostech. Horolezci mají málokdy ty, které přesahují 3,5 tuny, protože problém by pak byl s řidičským oprávněním (i když ne vždy, protože, např. němečtí občané, kteří mají oprávnění pro osobní auta, mohou řídit obytná auta do hmotnosti 7,5 tuny!). Těžší auta také znamenají vyšší mýtné (v závislosti na zemi). A asi to nejdůležitější – s velkým autem se na úzkých silnicích, v malých městečkách a stísněných místech hůře jezdí a manévruje. A lezecké lokality se na takových místech velmi často vyskytují.
Svoboda cestování má určitá … omezení. Když chcete trávit čas v obytném voze při častých cestách, mnoho dnů promarníte dojížděním, a navíc je vše poměrně drahé. Například cesta autem do Španělska trvá dva dny jedním směrem a k tomu si připočtěte cenu pohonných hmot a mýtné.
Mám jiné řešení. Auto nechávám na levném parkovišti poblíž letiště, kam mohu doletět z Polska levnými aerolinkami. Výlet na pár dní není v tomto případě problém. Necháte-li auto poblíž Barcelony / Girony, můžete se rychle dostat do většiny míst ve Španělsku nebo na jihu Francie. Jednou ročně je třeba přijet do Polska na technickou prohlídku, ale tuto povinnost lze spojit i s dovolenou, turistikou nebo horolezectvím. Kdybych měl tuto trasu jezdit jednou za měsíc, vše by ztrácelo smysl. Létám bez zavazadel. Peru si na místě (ve veřejných prádelnách nebo kempech). Na mé případné hosty u mě vždy čeká spací pytel, takže si také nemusí brát příliš mnoho zavazadel.
Styl mých výletů znamená, že nemám problémy se spaním, kde chci. Preferuji místa s malým nebo žádným počtem lidí. Nejčastěji potkávám lidi, kteří přijeli dělat to stejné, co já. V přístupu ke spaní v obytných autech jsou mezi zeměmi rozdíly, ale obecně s tím problém není – pokud v sezóně nenavštívíte opravdu turisticky oblíbená místa. V tomto případě musíte počítat s místními omezeními a nutností přenocovat v kempech. Před odjezdem si můžete na internetu vyhledat místa na spaní nebo využít speciální aplikace (např. park4night), ze kterých zjistíte lokality nejbližších míst na přespání, místa na doplňování vody atd.
Wczytuję galerię
Obytné vozy pojmou cca 100 litrů vody, což by v případě dvou lidí mělo vystačit na cca 3-4 dny. Umyvadla a sprcha mají trochu jiný design, jde totiž o snížení spotřeby. Každopádně při bydlení v obytném voze je vidět, jak málo k životu potřebujete. Problémy se získáváním vody mám velmi zřídka. Pokud nebydlím v kempu (což je u mě norma, protože kempy si vybírám jen občas), doplňuji zásoby na různých místech, v závislosti na zemi.
Jih Evropy je obvykle plný míst připravených speciálně pro uživatele obytných vozů, kde můžete zdarma načerpat čerstvou vodu (někdy to stojí symbolické 1–3 EUR) a vylít špinavou vodu. Za poplatek je i možnost doplnit si zásoby potravin (odmítnutí slyším jen zřídka). K tomu je třeba připočítat četné myčky aut a místa s pitnou vodou na náměstích. Určitě se vyplatí vybavit se hadicí s různými koncovkami, abyste se mohli připojit ke kohoutkům. V mé soupravě má jedna z hadic gumovou koncovku. Dávám ji na kohoutky bez závitů. Stačí utáhnout stahovací pásek a nádrž snadno naplníte.
Je to velmi důležitý zdroj energie. Topíme plynem, vaříme na plynu a ohříváme vodu do sprchy. K dispozici je také lednice na plyn. Pokud se v některém z výše zmíněných případů rozhodnete přejít na elektřinu z baterií, budete se chtít rychle vrátit k plynu. Viděl jsem taková řešení u svých přátel a nefungovaly příliš dobře. Plyn je nejčastěji dodáván z plynové láhve, což je problém při delších cestách, protože každá země má jiný standard připojení. Stojí za to se na to připravit. Ihned jsem pod auto nainstaloval jednu velkou plynovou láhev, kterou doplňuji na LPG stanicích.
S přístupem k plynu problém nemám a uvnitř se zvětšil prostor pro lezecké vybavení. Cena plynu, který spotřebuji v průběhu cca dvou týdnů, je asi 10-12 eur, bez ohledu na sezónu. Láhev mi vydrží na 3-4 týdny. Pokud je teplo, chladnička spotřebuje více plynu. Když je zima, chladnička ho spotřebuje méně, ale o to více plynu potřebuji na ohřev. Díky tomu se spotřeba většinou drží na stejné úrovni. Dalším vylepšením je montáž koncovek pro různé typy plynových láhví.
Jak jsem již zmínil, nezávislé topení v obytných automobilech je plynové. Pokud trávíte mnoho dnů na cestách, nedostatek vytápění by byl problém. Už si nedovedu ani představit cestování v autě, které tuto funkci nemá. Znamenalo by to nedostatek odpočinku, ztrátu energie, kterou tělo musí vynaložit na zahřátí, a následně pomalejší regeneraci po fyzické námaze. Pokud mám topení, můžu zůstat celou zimu v autě. Cestoval jsem, když byla venku teplota -20°C a uvnitř jsem měl na sobě jen mikinu. Každopádně i dříve – když jsem ještě používal Multivan – jsem velmi rychle nainstaloval nezávislé topení.
Pořádné obytné auto má dvě autobaterie, které mají za úkol zajistit energii pro naše potřeby (autobaterii na obsluhu motoru nepočítám). Původně jsem byl přemluven, abych neinstaloval solární panel na nezávislý zdroj pro autobaterie, a nabíjel je přes alternátor. Ve skutečnosti je nastartování motoru jednou nebo dvakrát denně na 15-20 minut řešením, které umožňuje poměrně efektivní dobít baterie. Plný komfort jsem však pocítil až po instalaci solárního panelu na střechu. S tímto množstvím elektřiny bylo konečně možné neomezeně: večer osvětlit celý obytný vůz a nabíjet počítače a další zařízení. Nemusel jsem se bát, že nám dojde elektřina např. na ovládání topení (což se mi jednou stalo a vzpomínám na to s určitým traumatem). K tomu jsem nainstaloval měnič na 220 V, abych mohl připojit mixér nebo nabíjet elektrokola. Mám dojem, že teď mám tolik elektřiny jako malá elektrárna.
Když trávím čas v obytném voze, vidím, jak málo „energií“ člověk k životu potřebuje. Moje spotřeba plynu se za dva týdny blížila částce, za kterou by se dalo koupit středně velkou plynovou kartuši do turistického vařiče. Nepotřebuji žádnou elektřinu zvenčí. Voda pro dva lidi to je cca 25-30 litrů denně, takže jí spotřebujeme za týden méně než ostatní při jedné koupeli, když si napustí pořádnou vanu. Ale tohle všechno se musí člověk naučit, poznat způsoby a řešení. Obytné auto je nutné přizpůsobit svým potřebám, preferencím, způsobu trávení času a stylu cestování.
Je třeba zvážit různé problémy, včetně toho, jaké audio zařízení nainstalovat, abyste mohli večer poslouchat hudbu. „Naučit se fungovat v obytném voze“ trvá možná rok nebo dokonce dva. Je dobré podívat se na auta, která potkáváme a poznamenat si jejich řešení, mluvit s lidmi, číst na internetu… Často nepřijdeme na to, jaké řešení použít, dokud ho neuvidíme u někoho jiného. A úpravy budou určitě nutné.
Obytné vozy jsou nejčastěji přizpůsobeny k použití v kempech, kde se lze napojit na elektřinu z elektrické sítě a je možné se zbavit obsahu WC apod. Pro mě je nejdůležitější pocit nezávislosti, který určuje způsob, jakým používám své vozidlo. V kempech spím, jen když musím (nebo vysloveně chci). Někdy mě k tomu donutí místní omezení a respekt k pravidlům lokální komunity. Jindy jde o pohodlí. Kempy však ve většině případů nevyužívám. Navíc často ani nejsou poblíž. Jsem schopen zůstat na jednom místě týden nebo dva, kromě případů, kdy potřebujete zajet k nejbližšímu zdroji vody. Dokážu si precizně plánovat nákupy (pouze zelenina a ovoce potřebují pravidelnější doplňování). To vše šetří spoustu času, umožňuje rychle přemísťování se a zajišťuje pohodlí..
Občas musíte něco opravit, a tak potřebujete kompletní sadu nářadí a různé podivné doplňky, kterými lze vše opravit. Abych citoval jednoho z mých kolegů: „život v obytňáku je někdy jako mise Apolla 13“. Na oplátku máme pohodlí. Po lezení se můžeme osprchovat, uvařit oblíbené jídlo, posadit se do pohodlného křesla. Není potřeba se mačkat ve stanu a sedět na laně – což je v pohodě, ale ne pokud to musíte dělat několik měsíců v roce. Co je na tom všem největším problémem? Určitě… najít si čas, který můžete strávit v obytném voze. Prozatím se mi to daří, pracuji na dálku. A potkávám lidi, kteří se snaží žít podobně. Bude to pro mě perfektní důchod.
