Ve světě, kde jsou elektronická zařízení na vrcholu, někdy zapomínáme na tradiční zařízení, jako je třeba klasický kompas. Existují však situace, kdy Vás schopnost používat takové zařízení může zachránit před velkými problémy.
Orientaci v terénu nyní usnadňují aplikace pro chytré telefony, GPS přijímače nebo multifunkční zařízení v turistických hodinkách. Zejména v obtížných podmínkách mohou být tato zařízení velmi nápomocná. Mají však nevýhodu: jsou závislá na energii, která někdy může chybět. Zde přichází na pomoc to, co funguje vždy, za všech okolností a bez ohledu na napájení. V tomto článku budu hovořit o tom, jak používat kompas a mapu.
Když vedu navigační výcvik, udivuje mě, že lidé, kteří léta chodí po horách, často vůbec netuší, jak pomocí těchto dvou věcí určit sever – a o některých složitějších činnostech ani nemluvě.
Přitom navigace s papírovou mapou je nejen snadná, ale také pomáhá rozvíjet smysl pro orientaci v terénu. Právě na základě mapy a kompasu je nejlepší naučit se tři nejdůležitější navigační aspekty:
Papírová mapa je základem navigace. Jejím důležitým prvkem je měřítko, sdělující proporce, ve kterých byl reálný terén přenesen na mapu. K vyjádření měřítka se používá zlomek, zapsaný jako 1: XXX, kde XXX je počet, kolikrát byl obrázek terénu zmenšen před přenesením na papír.
Dobré turistické mapy se většinou dělají v měřítku 1 : 50 000, což znamená, že 1 centimetr na mapě se rovná 50 000 centimetrů, neboli 500 metrů v terénu. Měřítko 1 : 100 000 znamená, že 1 cm na mapě odpovídá 1 km v terénu.
Měřítka 1 : 10 000 nebo 1 : 25 000 jsou VELKÁ a podrobnější měřítka, protože je zapisujeme ve větším zlomku. Měřítko 1 : 1 000 000 je MALÉ a velmi obecné měřítko, protože s jeho pomocí prezentujeme celé regiony a země.
Na mapě jsou také velmi důležité vrstevnice, tedy čáry spojující body stejné výšky. Jejich čtení pomáhá představit si terén. Velká koncentrace vrstevnic je na strmém terénu, zatímco malá koncentrace znázorňuje mírný terén.
Ohyby vrstevnic jsou ekvivalentem údolí a hřebenů. Uzavřené vrstevnice znázorňují horské vrcholy. Silné zářezy jsou rokle nebo strmé hřebeny. Pamatujte však, že hory se neustále mění. Dřívější cesty a stezky mohou mít jiný tvar a směr. V průběhu let se také mění rozsah lesů. Snažte se proto používat co nejaktuálnější mapy.
Základním prvkem kompasu je magnetická střelka, která sleduje čáry magnetického pole Země. Její konec, obvykle označený červeně, ukazuje na sever. A zde jedna důležitá poznámka: kompas neukazuje geografický pól, ale ten magnetický. Tyto dva póly se navzájem neshodují, i když v polských podmínkách to nemá příliš velký význam. V některých zemích je na to však třeba pamatovat a tento rozdíl zkorigovat (tzv. magnetická deklinace).
Pro práci s mapou potřebuje kompas pravítko, které umožní jeho uspořádání podél severojižní linie. Užitečné jsou také směrové linky na spodní straně otočného číselníku. Uvědomte si, že může být rušen kovovými předměty a jinými kompasy. Základem navigace je…
Většina map je nakreslena se severem v horní části. Existují však i výjimky (i když vzácné), proto vždy věnujte pozornost směrovým tabulím.
Chcete-li nastavit sever na mapě se severem na zemi, musíte vždy provést manévr označován jako Zorientování mapy. Lze jej provést nějak takhle:
Jakmile se Vám to podaří, Vaše mapa bude odpovídat terénu. Můžete tak začít rozeznávat předměty kolem sebe.
Pokud víte, kde jste, a plánujete se dostat do vzdáleného bodu, musíte si nastavit směr chůze. Díky tomu se budete moci vydat správným směrem, i když Vám zmíněný bod (vrchol, přístřešek nebo město) zmizí z dohledu.
Jak určit trasu směřující k objektu? Nejjednodušší cesta je přes azimut, což je úhel mezi severem a směrem vedoucím k Vašemu místu.
Azimut se počítá ve stupních ve směru hodinových ručiček. To znamená, že čára pochodu směřující striktně na sever má azimut nula (0°). Na jih – 180 °. Na západ – 270 °.
Od této chvíle můžete jít podle azimutu a hlídat si svůj směr. Je třeba otáčet číselníkem kompasu přesně o hodnotu azimutu, dokud magnetická střelka neukazuje na značku “N” na číselníku a pokračujte v chůzi tímto směrem.
Pokud je na Vaší cestě nějaká překážka, můžete nakreslit lámanou čáru sestávající ze segmentů a nastavit pro každý z nich samostatný azimut.
Pokud umíte pojmenovat alespoň dva body kolem sebe – vrcholy, horské průsmyky, stožáry, místa – najděte je na mapě. Když se to podaří, musíte definovat azimut na první z nich a označit jej na mapě jako čáru, která jde odtud směrem k Vám. Poté definujte azimut pro druhý bod a podobným způsobem jej označte na mapě a prodlužte čáru směrem k Vám. Pokud celý postup provedete správně, čáry by se měly křížit tam, kde se nacházíte. Pokud použijete tři body, dosáhnete ještě větší přesnosti.
Pokud znáte svou polohu a máte kompas, můžete snadno odpovědět na poslední důležitou navigační otázku: co je kolem Vás? Při průvodcovském kurzu popisování všech pojmenovaných objektů kolem, je toto určitým druhem soutěže. Tato aktivita vyžaduje znát svou aktuální polohu a zorientovat mapu tak, aby byla zarovnaná se světovými stranami. V takovém případě, když nastavíte směr na viditelné vrcholky nebo průsmyky, můžete je jednoduše pojmenovat. Vyžaduje to pozornost a určitou praxi: je docela snadné pojmenovat body v popředí, ale ty vzdálené, ležící ve vzdálenějších hřebenech a někdy i v horských pásmech, lze rozeznat jen díky znalosti těch bližších.
Nejjednodušší je tedy pojmenovat vrcholy, které jsou Vám blíže, a další rozpoznat porovnáním jejich polohy s těmi bližšími. Trik, který pomáhá při lokalizaci dalších hor a údolí, je podívat se jejich směrem a přetáhnout tenký provázek po povrchu mapy, na kterém by měl být připevněn kompas. Takový ukazatel, vedený „od pohledu k objektu“ protne cílovou oblast, aby ji pomohl identifikovat.
Výše popsané činnosti jsou základem pro práci s mapou a kompasem. Jejich zvládnutí Vám ale, v drtivé většině případů, umožní najít to správné místo a určit směr. Stojí za to si je procvičovat na známých a snadných místech, aby se Vám dostaly „pod kůži“ a pomohly Vám v budoucnu, na obtížnějších místech. Může se také ukázat, že Vám tyto znalosti pomohou dostat se ven z nějaké opravdu krizové situace.
