Po zdolání vysokých vrcholků Alp je Elbrus - nejvyšší bod Kavkazu - pro mnohé z nás pokračováním naší vysokohorské vášně. Protože je to dál, protože je zřejmě obtížnější, protože je „exotičtější“, a určitě vyšší.
A není se čemu divit. Pro Evropany je hora Elbrus (5642 m n. m.) jednou z lépe dostupných pětitisícovek. Po gruzínském Kazbeku asi také nejoblíbenější. Je to také nejvyšší vrchol Ruska, což z něj dělá oblíbenou destinaci mezi místními horolezci. V tomto článku stručně představím, jak vypadá výstup na Elbrus.
Łukasz Supergan – výstup na horu Elbrus byl úspěšný! (foto z archivu autora)
Pro horolezce, kteří lezou po vrcholcích Koruny Země, má debata velký význam: je Elbrus v Evropě? Pokud ano, je to právě on, nikoli Mont Blanc, kdo je nejvyšším bodem kontinentu. Při výstupu na nejvyšší vrcholy světa bychom pak měli zdolávat ruského obra.
Mezinárodní geografická unie stanovila hranice Evropy severně od Kavkazu, a zahrnula tyto hory do Asie. Někteří vědci, a s nimi i horolezec Reinhold Messner, posouvají tuto linii dále na jih. Někdy je hlavní hřeben Velkého Kavkazu považován za hranici obou kontinentů a Elbrus, 11 kilometrů severně od něj, se nachází v Evropě, což by znamenalo, že zde máme co do činění s nejvyšší horou starého kontinentu. Pro geografy má tento spor čistě teoretický význam, pro horolezce – je to praktické dilema, které se vyřeší, “pro jistotu”, výstupem na oba vrcholy. Zatímco jeho status je stále na pochybách, Elbrus se tak stal součástí Koruny Země.
Tato hora je rozlehlá vyhaslá sopka se dvěma kuželovitými vrcholy. Východní, nižší, má 5621 m. n.m., západní, hlavní cíl, 5642 m.n.m. Na horu Elbrus jsem vystoupal po sestupu z Kazbeku, a přestože je vyšší, ruská hora na mě takový dojem neudělala. Chybí jí krása. Její zavalitý dvojitý tvar, neviditelný z okolních údolí, není tak působivý jako tyčící se pyramida nižšího (5047 m n.m.) gruzínského souseda. Množství turistické a lyžařské infrastruktury na sjezdovkách hyzdí její úpatí. A přesto, jedinečnost tohoto vrcholu dělá své a každoročně přitahuje tisíce lidí. Ne vždy však nejlépe připravených. Jak vylézt na horu Elbrus a udělat to bezpečně? Přesně o tom je tento článek.
Infrastruktura na svazích Elbrusu. (fot. autor)
Když opustíme Polsko, existuje několik možností, jak se dostat na Elbrus.
Cesta do Ruska po souši
Před pár lety bylo nejjednodušší dostat se z Polska do Kyjeva, odkud odjížděl vlak do ruského města Miněralnyje Vody. V důsledku bojů na východní Ukrajině tato možnost pravděpodobně skončila, každopádně je obtížné získat nějaké informace o tomto spojení (podle mých informací zmizelo). Alternativou je cesta přes Bělorusko, protože vlaky do Ruska odjíždějí z Minsku. Cesta na trase Minsk – Miněralnyje Vody trvá skromných 45 hodin, což je dobrodružství samo o sobě.
Po dojezdu do cíle přestoupíme na příměstský vlak z Miněralnyje Vody – Nalchik. Autobusy (maršrutky) vyjíždějí z posledně jmenovaného města a vezou nás k vrcholu, do vesnic Terskol a Azau, kde začíná cesta na vrchol.
Let na trase: Varšava – Moskva – Miněralnyje Vody
Dražší varianta, ale dá se stihnout za 24 hodin.
Spojení přes Gruzii
Poslední možností je letět z Polska do Gruzie a překročit ruské hranice po cestě, na jediném hraničním přechodu mezi oběma zeměmi. To je ideální varianta, když plánujete vylézt na oba kavkazské velikány, Kazbek a Elbrus. V této situaci je první etapou cesty spojení: Polsko – Tbilisi. Z hlavního města Gruzie Vás soukromý autobus doveze do Kazbegi, k vrcholu Kazbek. Z tohoto města odjíždějí i soukromé autobusy na ruskou stranu do Vladikavkazu (poznámka: připravte se na dlouhé čekání na hranicích!). Z Vladikavkazu se dostanete maršrutkami do Nalčiku a poté do Azau.
Horská chata “Prijut 11”. (foto autor)
Ať už zvolíte jakoukoli cestu, čeká Vás určitá byrokracie. Základním dokladem opravňujícím ke vstupu do Ruska je vízum v cestovním pase. K jeho získání jsou potřeba minimálně 2 týdny, ale lze si trochu pomoct, pokud využijete služeb vízové agentury. Podkladem pro jeho přípravu je pozvánka (voucher) vystavená místním zástupcem: hotelem, cestovní kanceláří, ruským občanem. Pojištění je také nutné, ačkoli pokud máte vlastní pojistku (Alpenverein nebo Bezpečný Návrat), vízová kancelář by ji měla akceptovat.
Když překročíte hranice, dostanete kromě razítka do pasu i malé formuláře (rusky migracjonnaja). Musíte si je ponechat až do odjezdu a mít je vždy v pase. Jejich ztráta bude znamenat spoustu komplikací.
Po příletu je nutné splnit registrační povinnost – v některých postsovětských zemích toto zatěžující nařízení stále platí a Rusko není výjimkou. Pokud strávíte první noc v hotelu, jeho personál to udělá automaticky. Ufff… zvládnout všechny formality chce trpělivost, ale jakmile to uděláte, zjistíte, že to není tak děsivé. Když máte „papírování“ za sebou, můžete začít přemýšlet o vrcholu. Je čas naplánovat si výstup na horu Elbrus!
Pro většinu turistů je začátkem cesty na Elbrus údolí řeky Baksan a města ležící na jejím konci: Terskol, Cheget a Azau. To první je větší a nachází se zde většina ubytovacích zařízení, ale to poslední je výchozím bodem. Vzdálenost mezi nimi je několik kilometrů – buď pěšky nebo maršrutkou. Byl jsem ubytován v Azau, v hotelu Antau (1600 rublů = 665 Kč / osoba / noc), který se nachází pouhých 5 minut od dolní stanice lanovky.
Výstup na horu Elbrus – trasa před chatou „Prijut 11“. (foto autor)
V Terkoli a Azau je několik outdoorových obchodů. Ceny vybavení zde mohou být kosmické, ale existuje i mnoho půjčoven, kde můžete své vybavení doplnit věcmi, na které jste zapomněli. Hledejte cedule s nápisem прокат (prokat), což znamená „půjčování“.
Azau je také posledním místem, kam jít nakupovat a kde lze koupit i plynovou kartuši.
Výchozím bodem na vrchol je Azau (2 365 m), nepříliš hezké městečko na konci údolí. Právě odtud začínají trasy na Elbrus a je zde i stanice lanovky, která umožňuje vystoupat blíže k vrcholu. Poslední varianta je lákavá, ale může být ošemetná: kabinka Vás vyveze do vysoké stanice – přes 3800 metrů. Toto je strop, u kterého je obvykle zřetelně cítit řídký vzduch. Pokud nejste aklimatizovaní, nedoporučuji tento „skok“ dělat najednou. Mnohem lepší je strávit první noc ve městě a udělat si prvovýstup do nadmořské výšky asi 3000 metrů, pak se vrátit do hotelu a druhý den jít výš.
V praxi to může znamenat např. stoupání 600 metrů až do stanice Krugozor (2940 m). Pokud se cítíte dobře, můžete pokračovat v chůzi po klikaté lyžařské stezce k horní stanici “Mir” (3450 m). Cesta tam, několik hodin na místě a návrat do údolí je dobrá aklimatizace před dalším výstupem. Druhý den můžete pěšky nebo lanovkou (v současné době už volí tu druhou možnost téměř každý) do nejvýše položené stanice „Gara-Bashi“ ve výšce 3850 m. Odtud začíná hlavní výstup na vrchol. 100 metrů pod stanicí “Gara-Bashi” jsou tzv. “Sudy”, což je, mezi lidmi mířícími na Elbrus, mimořádně oblíbené ubytovací místo. Jde o komplex bunkrů vybudovaných ve starých cisternách, připomínajících velké … no, sudy. Jsou zde i další místa vhodná k přespání – obvykle v plechových barácích. Cena ubytování v nich se pohybuje od 600 do 800 rublů.
Pohled do údolí před chatou “Prijut 11”. (foto autor)
Asi 20 minut severně od “Sudů” se nachází nový komplex bunkrů s názvem “Vagóny”. Jedná se o prostorné, pohodlné místnosti, z dálky připomínající trupy letadel bez křídel. Cena ubytování v nich je již několik tisíc rublů.
Asi 45 minut odtud a 150 metrů nad “Sudy” je další velká chata pro horolezce. Říká se jí “Prijut 11” (“přístřešek jedenáct”), kdysi vytvořený pro potřeby geologických týmů. Původní přístřešek před lety vyhořel a ten současný je dřevěný domek, malý, ale překvapivě prostorný a útulný. Cena ubytování v něm je 800 rublů, spíte na palandách ve vícelůžkových pokojích, ve vlastních spacácích. V některých informačních zdrojích je toto místo někdy označováno jako „Diesel Hut“.
Od „Sudů“ nebo z chaty „Prijut 11“ se na vrchol můžete dostat na jeden výstup. Nicméně „můžete“ neznamená „měli byste“. Jste více než 1 500 metrů převýšení od vrcholu a bez předchozí aklimatizace – minimálně 1 den! – může pokus o výstup skončit špatně. Pokud budete nocovat v nadmořské výšce 4000 metrů, vydejte se nejprve do cca 4500-4800 metrů, do oblasti Pastuchovy skály. Jedná se o řadu tmavých balvanů rozesetých na pravé (východní) straně – při pohledu z cesty na vrchol. Snažte se zde strávit nějaký čas zvykáním si na výšku a vraťte se na noc do chaty. Po takovém výstupu by bylo dobré dát si ještě jeden den před výstupem na vrchol. Taková dodatečná regenerace Vás rozhodně posílí před finálním výkonem.
Další možností je přesunout ubytování do stanu a postavit jej na poslední noc v Pastuchových skalách. Místo je však vystaveno silnému větru a sněhu, takže se to vyplatí udělat pouze za dobrého počasí.
Pohled na vrchol z chaty “Prijut 11”. (fot. autor)
Stručně řečeno, dobrý a bezpečný aklimatizační program na Elbrusu může být následující:
Pokud vyrážíte z Prijuty, vyrazte o půlnoci. První etapa je dlouhé, namáhavé, poměrně strmé stoupání směrem k východnímu vrcholu. Povedou Vás stopy rolby, které se zde pravidelně pohybují. Tato první část je těžká a zdá se, že nemá konec, zvlášť když jí procházíte ve tmě. Připravte se na mráz a vítr, před kterým se nebude kam schovat. Hned ze začátku je dobré si nasadit mačky a postroj, ale cesta je bezpečná a v této fázi nemusíte vytahovat cepín ani se přivazovat s Vašim parťákem. Vaše cesta vede podél temných skal vpravo. Za nějakou dobu zmizí, ale pak už jen držte stálý směr. Asi za 2,5 hodiny budete v oblasti Pastuchových skal.
Výstup na Elbrus – východ slunce v horském průsmyku. (fot. autor)
Nad skalami začíná rozlehlé sněhové pole, vedoucí pod kopulí východního vrcholu. Tady, v nadmořské výšce 5000 metrů, narazíte u cesty na překvapivou věc: rolbu, napůl zasypanou tvrdým sněhem. Je to příjemné místo k posezení a dobrý orientační bod. Ještě 100 metrů nahoru a cesta se stáčí ostře doleva a začíná traverzovat východní vrchol.
Traverz je docela dlouhý úsek, vede kolem nižšího vrcholu, pod temnými skalami. Zde se vyplatí být ostražitý, protože sklon a výška mohou být riskantní kombinací. Cepín může pomoci, i když oblast není příliš exponována. Je zde mnoho trhlin, ale cesta vede mimo ně, a navíc je vyznačená malými praporky. Traverz je také místem, kde mnoho lidí začíná pociťovat nedostatek kyslíku a výrazně zpomaluje chůzi. Po cca 1 hodině vede traverz k širokému průsmyku (5416 m), oddělujícímu východní a západní vrchol hory. Pokud jste opustili „Prijut“ o půlnoci, pravděpodobně zde uvítáte první sluneční paprsky. Průsmyk je také dobrým místem k odpočinku a stín východního vrcholu chrání před větrem.
Zde začíná poslední úsilí. Z průsmyku vede prudké stoupání na plošinu pod vrcholem. Tato část je zajištěna 200 metrů dlouhým zábradlím, které se vyplatí použít, když se obáváte uklouznutí nebo fouká silný vítr. Na konci strmého svahu se odkrývá rozlehlá rovina, kterou korunuje asi 200 metrů vzdálený malý kopec. Když se k němu dostanete, uvidíte, že dále už nic není. Mírný hrb, tyčící se nad rozlehlým sněhovým polem, je západní vrchol (5 642 m). Gratulujeme! Úspěšně jste vystoupali na horu Elbrus – jste na střeše Kavkazu!
Pokud vše půjde dobře, dosáhnete vrcholu za 8 – 9 hodin. Sestup z vrcholu, již za denního světla, vede stejnou cestou, a je mnohem jednodušší. Kolem poledne můžete být v chatě, a ještě ve stejný den sjet lanovkou do Azau.
Výstup na horu Elbrus a „červená rolba“. (foto autor)
Období dobrého počasí odpovídá sezóně na celém Kavkaze. Nejlepší doba k výstupu na Elbrus je mezi červnem a zářím. Samozřejmě můžete zkusit výstup i v jiných ročních obdobích, klidně i v zimě, ale pak se výrazně zvyšují nároky na Vaši kondici a vybavení. Pokud plánujete výstup v chladném měsíci, počítejte s tím, že svahy hory Elbrus jsou často pokryty obrovskými vrstvami ledu.
Váš výstup na horu Elbrus může probíhat tak, že ani jednou nesundáte cepín z batohu a nesvážete se lanem. Klasická cesta na vrchol je technicky nenáročná, ale vyžaduje dobrou aklimatizaci a fyzickou zdatnost. Přece jen je to stoupání kilometr a půl vertikálně a pár hodin strávených v mrazu. Zdánlivě snadné svahy Elbrusu jsou však pastí v nepříznivém počasí. V oblacích je velmi snadné zabloudit a sestoupit do zóny hlubokých trhlin. V případě špatného počasí se neváhejte vrátit a počkat na lepší podmínky.
Mnoho turistických skupin si výstup usnadňuje přespáním v „Sudech“ a pronajmutím rolby, která je vyveze do výšky až 5100 metrů na začátek traverzu. Taková “podpora” Vám umožňuje vyhnout se asi 3/4 celého úsilí potřebného pro výstup. V takovém případě není třeba absolvovat 1000 metrů z “Prijutu” na východní vrchol, který je nejstrmější částí cesty na vrchol. Rolby odjíždějí od “Sudů” kolem 4. hodiny ranní. Cena je 5 000 rublů nebo 50 eur na osobu (cena v roce 2018). Pokud si netroufáte jít po svých, můžete toho využít, i když to ve skutečnosti znamená dojet velmi blízko vrcholu, zkrátit si výstup z 8 na 3 hodiny a mně osobně by to neuspokojilo.
Výstup na Elbrus zdokumentován pamětní fotografií. (foto autor)
Naše skupina přijala taktiku výstupu na 2 vrcholy. Na gruzínské straně jsme vylezli na Kazbek, který je o 600 metrů nižší, ale technicky náročnější než hora Elbrus. Výstup na něj byl skvělou aklimatizací, po které jsme mohli rychle překročit státní hranici a rovnou vylézt na horu Elbrus. Trefili jsme dobré počasí a náš pobyt pod vrcholem trval pouhé 2 dny.
Pokud Vám během táboření pod vrcholem dojde jídlo, může být Vaší záchranou restaurace „Mir“ na třetí stanici lanové dráhy. Ceny jsou tam srovnatelné s těmi v údolí.
