Gregory Deva 80 Pro
9489 Kč
Pěší turistika může znamenat pár hodin na lesní stezce, celodenní hiking nebo vícedenní treking s batohem. Ujasníme si nejdůležitější formy putování, ukážeme rozdíly mezi nimi a poradíme, jak se připravit na výpravu do terénu.
Pěší turistika je forma cestování a trávení času v terénu, při níž je základním způsobem přesunu chůze. Zahrnuje jak krátké výlety po nenáročných trasách, tak hiking, speed hiking, vícedenní treking i dálkové putování s vybavením neseným v batohu.
Mezi nejdůležitější druhy pěší turistiky patří rekreační túry, hiking, treking, speed hiking a dálkové túry. Liší se délkou trasy, tempem chůze, náročností i množstvím vybavení, které si berete s sebou. Hranice mezi jednotlivými formami nejsou pevně dané, proto může být stejná trasa pohodovým hikingem, součástí vícedenního trekingu nebo rychlým přechodem ve stylu speed hiking.
Je to nejdostupnější forma pěší turistiky. Zahrnuje krátké výlety po lesích, chráněných krajinných oblastech, údolích a nenáročných trasách. Obvykle nevyžaduje specializované vybavení ani výbornou kondici. Nejdůležitější jsou pohodlné boty, oblečení odpovídající počasí a menší zásoba vody a jídla. Rekreační túry jsou dobrým způsobem, jak začít s pěší turistikou. Pomáhají tělu postupně si zvyknout na delší chůzi a naučit se plánovat trasu.
Co je hiking? Nejčastěji jde o několikahodinovou nebo celodenní túru po značených trasách. Může probíhat v horách, podhůří, lese nebo v nížinném terénu. Účastník obvykle nese lehký batoh s vybavením potřebným na jeden den a po dokončení trasy se vrací na místo ubytování. U hikingu jde především o radost z chůze, kontakt s přírodou a poznávání nových míst. Trasa může být snadná i náročná, většinou ale není spojena s nutností nocovat v terénu.
Treking obvykle označuje delší a náročnější túru, často rozloženou do několika dnů. Trekingové trasy mohou vést daleko od obcí a rozvinuté infrastruktury, proto vyžadují větší samostatnost i pečlivější přípravu.
Trekker může nocovat na horských chatách, ve stanu nebo na jiných místech na trase. V batohu nese oblečení do proměnlivých podmínek, zásobu jídla a někdy také bivakovací vybavení. Treking však nemusí znamenat výpravu do odlehlých hor. O jeho charakteru rozhoduje především délka trasy, podmínky a míra soběstačnosti.
Přečtěte si také:
Speed hiking je rychlá forma pěší túry, nejčastěji provozovaná v horách. Spojuje svižnou chůzi s lehkým vybavením a efektivním překonáváním stoupání i klesání. Na rozdíl od trailového běhu se účastník většinu času pohybuje chůzí.
Cílem může být zvládnout dlouhou trasu během jednoho dne, zlepšit kondici nebo dorazit do cíle za kratší dobu. Ve speed hikingu hraje velkou roli nízká hmotnost batohu, pohodlná obuv a oblečení, které dobře odvádí vlhkost.
Dálkové túry spočívají v překonávání tras dlouhých desítky, stovky a někdy i tisíce kilometrů. Mohou trvat od několika dnů až po mnoho měsíců. Vedou po značených stezkách, lesních cestách, horským terénem i úseky procházejícími obcemi.
Do této skupiny patří mimo jiné backpacking, tedy putování s vybavením potřebným k samostatnému nocování, a thru-hiking, který spočívá v projití celé dálkové trasy během jedné výpravy. Rychlejší a lehčí variantou takového cestování je fastpacking, který kombinuje dlouhé vzdálenosti s omezením hmotnosti výbavy.
| Charakteristika | Hiking | Treking | Speed hiking |
|---|---|---|---|
| Typická délka | Několik hodin nebo celý den | Od jednoho dne až po několik dní | Nejčastěji několik hodin nebo celý den |
| Tempo | Volné, rekreační | Střední, přizpůsobené délce trasy a zátěži | Rychlé a dynamické |
| Vybavení | Lehký batoh s vybavením potřebným na jeden den | Větší batoh, často s vybavením na přenocování a zásobou jídla | Co nejlehčí a omezená výbava |
| Charakter trasy | Nejčastěji značené trasy s nízkou nebo střední obtížností | Dlouhé, náročné trasy nebo trasy vzdálené od infrastruktury | Horské a terénní trasy umožňující udržet dynamické tempo |
| Nejčastější cíl | Rekreace, kontakt s přírodou a poznávání nových míst | Zdolání delší trasy nebo dosažení určitého cíle | Překonání větší vzdálenosti za kratší dobu |
Dalo by se říct: sbalte batoh a vyrazte. Stojí ale za to se na chvíli zastavit a promyslet strategii. S pěší turistikou je nejlepší začít na trasách, které vám umožní v klidu poznat vlastní tempo, vyzkoušet vybavení a naučit se plánovat. Na první výpravy se nevyplatí vybírat nejdelší trasu v okolí. Mnohem víc vám dá několik dobře zvolených výletů, při nichž zjistíte, jak tělo reaguje na stoupání, proměnlivé počasí a několik hodin chůze.
Vybavení na pěší túru je potřeba přizpůsobit délce trasy, terénu, počasí a infrastruktuře dostupné po cestě. Základní sada zahrnuje:
Při vícedenním trekingu se k této sadě přidává vybavení potřebné k nocování, přípravě jídla a fungování v dalších dnech. Výbava se nevybírá podle názvu aktivity, ale podle podmínek a následků případného zpoždění nebo změny plánu.
Jednodenní výlety do hor dávají velkou volnost: můžete vyrazit s lehkým batohem, projít konkrétní trasu a večer se vrátit domů. Časem ale mnoho lidí začne přemýšlet o tom, co leží za dalším sedlem a jak by vypadala túra bez nutnosti sejít ještě tentýž den. Právě v tu chvíli se pěší turistika začíná měnit v delší, samostatnější dobrodružství.
Nejjednodušším krokem mezi jednodenním hikingem a trekingem je dvoudenní trasa s noclehem na horské chatě. Umožní zjistit, jak tělo reaguje na chůzi den po dni a větší batoh, aniž by bylo nutné brát stan, karimatku, spacák a vybavení na vaření.
Další etapou může být jedna noc ve stanu, ideálně na dobře známé trase, se snadnou možností sestupu a jistým přístupem k vodě. Na první takovou výpravu se nevyplatí vybírat odlehlou trasu ani hned plánovat několik dní v terénu.
Před odchodem se vyplatí zkontrolovat:
Dobrý postup v pěší turistice tedy může vypadat takto: nocleh na horské chatě, jedna noc s vlastním vybavením a teprve potom několikadenní treking. Díky tomu každý další krok zvyšuje samostatnost, ale nepřidává všechny nové obtíže najednou.
Při pěší turistice většina problémů zpravidla nepramení z nedostatku specializovaného vybavení. Častěji je příčinou příliš optimistické zhodnocení trasy, tempa nebo podmínek. Mezi nejčastější chyby patří:
Nejčastější chybou v pěší turistice je plánovat výlet podle nejlepšího možného scénáře. Mnohem rozumnější je počítat s malou rezervou času, energie i vybavení, ale nenosit na zádech půlku domácnosti.
Ne. Pěší turistika je širší pojem a zahrnuje různé formy putování, mimo jiné hiking, treking, speed hiking a dálkové túry. Hiking je naopak jednou z jejích podob a nejčastěji znamená několikahodinový nebo celodenní výlet po trase, obvykle bez nutnosti nocovat v terénu.
Hiking obvykle zahrnuje jednodenní túru s lehkým batohem a návratem na místo noclehu. Treking častěji znamená delší trasu, větší samostatnost a noclehy po cestě, například na horských chatách nebo ve stanu. Hranice ale není pevná. O charakteru výletu rozhoduje také terén, množství vybavení a způsob organizace.
Ano, i když treking se nejčastěji spojuje s vícedenními výpravami. Jednodenní trasa může mít trekingový charakter, pokud vede náročným nebo odlehlým terénem, vyžaduje větší samostatnost a pečlivou přípravu. V běžném použití se však takový výšlap častěji označuje jako hiking nebo celodenní horský výlet.
Ne. Pěší turistika se může odehrávat v horách, lesích, na pobřeží, v nížinách, v podhůří i v chráněných krajinných oblastech. Nejdůležitější je pohyb pěšky a poznávání terénu. Hory jsou jedním z nejoblíbenějších prostředí pro pěší túry, ale nejsou jejich nezbytnou součástí.
Batoh je třeba vybírat především podle délky trasy a množství vybavení. Na krátkou túru proto obvykle stačí model o objemu 10–20 litrů, zatímco na celodenní hiking je lepší zvolit batoh o objemu 20–30 litrů. Vícedenní pěší turistika pak obvykle vyžaduje objem 35–60 litrů podle způsobu nocování. Kromě samotného objemu jsou však důležité také dobře padnoucí zádový systém, stabilita a snadný přístup k vodě, bundě a svačinám.