Sever Norska je kouzelná země. Několik měsíců v roce zde panuje tma, kterou přerušuje divadlo polární záře. Tato tma pak ustupuje bílým nocím, a nakonec od druhé poloviny května do konce července uvolňuje místo slunci, které nezapadá za obzor. Říká se, že kdo přežil podzim na dalekém severu, dokáže zde přežít celý rok. Soudě podle průměrné hustoty zalidnění - málokomu se tento výkon podařil.
Obvykle s prvními jarními slunečními paprsky máme pocit, že se vracíme do života. Balíme zimní oblečení do skříně a připravujeme se na jaro a s ním spojené aktivity. To u nás letos přišlo nezvykle rychle – o to těžší pro nás bylo sbalit se na týdenní plavbu po Severním moři kdesi za polárním kruhem. Tentokrát se jedná o rodinnou plavbu. Jinak bychom si s sebou vzali lyže, protože míříme do lyžařské Mekky severní Evropy. Zatímco my jsme své vybavení uložili hluboko do sklepa nebo garáže, tady se s prodlužujícími se dny skvěle daří skialpinismu a freeridingu. V Tromso si každý druhý zákazník letiště dává na pás tašku s lyžemi a obličej má ošlehaný od slunce a větru.
Jedná se o souostroví tvořené asi 80 ostrovy táhnoucí se podél západního a severního pobřeží Norska. Jsou relativně malé, protože měří pouhých 112 kilometrů, a přesto vyvolávají vlny po celém světě. National Geographic řadí Lofoty mezi nejkrásnější souostroví světa. Redakce se rozhodně nemýlí. Ve zkratce lze jejich jedinečnost ilustrovat jednou větou – je to, jako by Tatry zaplavilo moře.
Skalnaté vrcholy a stěny, zasněžené žleby vystupují přímo z vodní hladiny. Drsnost krajiny ještě umocňuje výrazně přímořské podnebí. Chlad a vlhkost v interakci se žulovými skalami vytvářejí dojem nepřístupnosti.
V souostroví vynikají čtyři hlavní ostrovy a počet všech z nich se počítá na stovky. Většina z nich je neobydlená, malá, hornatá a nepřístupná. O kráse Lofotských ostrovů by se dalo psát donekonečna, protože je tu všechno: hory, zasněžené vrcholky, fjordy, jezera, zátoky, písečné pláže, tmavě modré tóny moře i jasně modré, dokonce tyrkysové mělčiny. Ať už krajinu Lofot popíšete jakkoli, vždycky to bude nadsázka, tak trochu kýč. Jejich krásu nejlépe zachytí fotografie. Dost tedy psaní chvalozpěvů – fotografie jsou tu od toho, aby zachytily jejich jedinečnost.
Norské pobřeží je stejně jako ostrovy nejlépe vidět z paluby jachty. Nám se to podařilo již poněkolikáté z paluby nádherné jachty Hi Ocean One – jachty, která v chladných vodách severu nachází své uplatnění jako nikde jinde. Pohled z paluby je úchvatný. Jen z dálky lze pochopit rozlehlost a bezbřehost krajiny, drsnost přírody a porozumět Norům, kteří se v těchto zeměpisných šířkách zabývají především rybolovem. Pouze z paluby, pouze z rozbouřených vod Severního moře, lze pochopit, jak malý je člověk ve vztahu k živlům země a vody.
Kromě plachtění nabízí Lofoty také rafting, jízdu na mořském kajaku a surfování. Na souši na nás naopak čeká nekonečné množství značených turistických tras. Nejsou však značené tak dokonale jako ty v Česku. Stačí však mít topografickou mapu a najít první navršený kopeček kamení. A pak už to nějak jde samo. Pro sportovně založené spěchám s informací, že každý 22. týden roku se zde konají ultraběhy na vzdálenosti 166 km, 81 km, 24 km a 12 km.
Ostrovy jsou také mekkou lyžařů. Oblast kolem města Tromso, které se již nachází na kontinentu se svými Lyngenskými Alpami, je často navštěvovanou destinací. Na rozdíl od poměrně náročných Lofotských ostrovů zde strmé svahy odpustí i nováčkům. Lofoty jsou také častým cílem cyklistů. Jediná silnice spojující souostroví – státní silnice E10 – je mekkou cyklistů – turistů, kteří v sezóně jezdí po ostrovech s brašnami.
Å – zdá se – je jedním z prvních písmen abecedy. Tady ne. Tady je poslední. Ale Å není jen písmeno. Je to název místa. Nejkratší na světě, dalo by se předpokládat. Å se nachází přesně na začátku – nebo na konci – silnice E10. Tady končí asfalt. Na skalnaté plošině obrácené k vlnám jsou vidět jen jednotlivé ostrůvky a skalní stěna. Rozbouřené mořské hlubiny a rackové se zdají tak nereálné ve srovnání s majestátem hor, které máme před sebou.
Å patří k jedné z mnoha velmi půvabných vesnic. Všechny se vyznačují podobnou zástavbou – jednopatrovými, výjimečně dvoupatrovými dřevěnými domky – tzv. rorbuer neboli rybářskými chalupami. Ty jsou většinou natřeny bordó barvou. Jak se dá předpokládat, chudí obyvatelé ostrova, kteří se zabývali především rybolovem, získávali pigment na své domy z přírodních zdrojů. V tomto případě z tresčích jater. Dnes je natírání domů touto barvou tradicí. Norové jsou navíc velmi důslední, zde neuvidíme žádné ošklivé architektonické stavby. Vše odpovídá místu a době.
Je charakteristická. V průvodci je tento zápach popsán jako “vůně peněz”. Voní, i když to je v tomto případě pochybné slovo, hlavně na jaře. Tehdy totiž rybářské lodě vyplouvají na moře lovit ryby. Loví se tu platýs, tresky tmavé a vlkouše, ale skutečným pánem a vládcem moří je treska. A právě na jaře je treska cítit ve vzduchu. V každé vesnici, nebo dokonce v každé domácnosti, je větší či menší dřevěný stojan nebo alespoň provaz, na kterém treska visí hlavou dolů, nebo je vlastně často zbavena hlavy. Stockfish je lofotská specialita. Vlivem mořského vánku, který obsahuje sůl, se rybí maso uchovává až několik let.
Stejný, který chrání přístav v Murmansku, ležícím za polárním kruhem, před zamrznutím, zpříjemňuje i lofotské klima. Kvůli dřívějším obavám, že opouštíme Česko, kde je na toto roční období teplo, a míříme za polární kruh (s osmiměsíčními dvojčaty!), jsem v noci nespala. Laskavý Golfský proud však znamenal, že na zeměpisné šířce 69°38′56″ s. š. jsme se mohli přes den procházet jen v lehkých mikinách. Golfský proud výrazně zmírňuje klima. Navíc se říká, že nebýt deště, počasí a teplota by byly srovnatelné s podmínkami u polského moře. V tomto bodě se zdají být nádherné pláže se světlým pískem a tyrkysovou vodou opodstatněné.
Máte je prakticky na dosah ruky. Jednou z nejkrásnějších a nejfotografovanějších je však půvabná rybářská vesnice Reine. Když jsem zde na noc zakotvila v lodi Hi Ocean One, měla jsem neodolatelný dojem, že kotvíme nad jezerem Morskie Oko a nad námi se v celé své kráse tyčí Mnich. Z přístavu je to pohodová tříhodinová procházka na okolní vrchol Reinefjorden, odkud je šílený výhled. Ukazuje se, že nepřístupné skály vystupující z vody uprostřed skrývají půvabná ledovcová jezera, údolí a vodopády. Zde by se měly živě nebo virtuálně přes internet vyučovat lekce o ledovcovém reliéfu. Poslední ledovec zde skutečně vytvořil umělecké dílo. Umělecké dílo o rozloze 1227 km2.
Jak se tam dostat?
Nejjednodušší je letět s přestupem v Oslu. V rámci Skandinávie nabízí hustou síť spojů národní dopravce, letecká společnost SAS. Z Osla můžete letět do Bodo nebo Tromso. Odtud jezdí časté trajekty například do Sorvagen, Svolvaer nebo Skrova.
Nákupy
Měnou je norská koruna – NOK. Ceny jsou jako ve Skandinávii – mohou zatížit vaši peněženku. Počítejte s tím, že za každou potravinu zaplatíte stovky českých korun. Je také třeba mít na paměti, že alkohol lze v Norsku koupit ve speciálních obchodech, které na Lofotách spočítáte na prstech jedné ruky. V supermarketech je možné koupit například pivo, ale do určité doby. Nejčastěji do 18:00 hodin.
Kdy navštívit Lofoty?
Nejvhodnější doba pro návštěvu Lofot jsou jarní a letní měsíce, tj. od května do září. Před tímto obdobím a po něm se můžeme vydat zachytit polární záři. Nejlepší dobou pro prohlídku však budou polární dny. I když naruší naše každodenní zvyky, stojí za to je jednou zažít.
Web používá soubory cookie pouze pro statistické účely. Pokud si nepřejete, aby se soubory cookie instalovaly na váš pevný disk, změňte nastavení prohlížeče. Používáním webu souhlasíte s používáním cookies. Zjistit více.