Výšková nemoc může postihnout každého, kdo se vydá do nadmořské výšky nad 2 500 metrů. Příčiny jsou různé a závisí také na individuálních predispozicích organismu. První příznaky se mohou objevit přibližně po čtyřech hodinách pobytu v dané nadmořské výšce, a pokud k nim dojde, objeví se maximálně za jeden den.
Akutní horská nemoc (Acute Mountain Sickness – zkráceně AMS), výškový otok plic (High Altitude Pulmonary Edema – zkráceně HAPE) a výškový otok mozku (High Altitude Cerebral Edema – zkráceně HACE) jsou nejzávažnější a nejčastější výšková onemocnění (tj. přímo související s pobytem ve vysoké nadmořské výšce a se snižující se dostupností kyslíku).
Do nadmořské výšky 5 000 až 6 000 metrů se předpokládá, že příznaky výškové nemoci souvisejí s abnormální aklimatizací. U 70 % účastníků horských expedic s příznaky výškové nemoci došlo k chybám v procesu aklimatizace. Uznává se, že zlatým standardem, který nás může ochránit před výškovou nemocí, je primární prevence. Mezi její prvky může patřit konzervativní profil výstupu, pomalý výstup (zejména v první fázi), dostatečná hydratace a výživa. Stejně jako včasné rozpoznání příznaků výškové nemoci a zahájení léčby ihned po rozpoznání nemoci a její pokračování po vymizení příznaků (v akutních případech po ukončení expedice).
Situace, které zvyšují riziko AMS, HAPE, HACE, jsou:
Wczytuję galerię
Předpokládá se, že typické nadmořské výšky spojené s rizikem jsou:
>cca 2500 m pro AMS, čas> 4 hod. a <24 hod. od výstupu do nové nadmořské výšky;
>cca 3000 m pro HAPE, čas >24 hod;
>cca 4000 m – 5000 m pro HACE, čas >24 hod.
Nástup příznaků AMS v čase <4 hod. nebo >24 hod. nebo HAPE <24 hod. je vzácný, ale možný! Příznaky v nižších nadmořských výškách jsou velmi vzácné, ale závažné případy jsou možné.
Musíme vzít v úvahu situaci, kdy většina účastníků expedice sleduje stejný nebo podobný výškový profil výstupu. Výšková nemoc může postihnout více lidí než jen nás. Pozornost je třeba věnovat také nosičům a průvodcům, kteří mohou výškovou nemocí také trpět.
Výšková nemoc – prevence:
Před dalším táborem ve vyšší nadmořské výšce se řádně aklimatizujte (foto: Jarek Botor)
Mezi charakteristické příznaky akutní horské nemoci patří bolest hlavy, únava, nevolnost, nechutenství, zvracení a poruchy spánku. Nejčastějšími příznaky jsou bolest hlavy a snížená chuť k jídlu. AMS nepředstavuje bezprostřední ohrožení našeho života. Její ignorování může skončit výškovým otokem plic nebo mozku a tyto výškové nemoci již mohou být velmi rychle smrtelné.
AMS lze diagnostikovat pomocí stupnice Lake Louise AMS:
| Bolest hlavy | |
| žádná | 0 |
| mírná | 1 |
| střední | 2 |
| silná, nesnestitelná | 3 |
| Žaludeční potíže | |
| dobrá chuť k jídlu | 0 |
| špatná chuť k jídlu | 1 |
| nevolnost, zvracení | 2 |
| téžké, nesnesitelné | 3 |
| Únava/slabost | |
| žádná | 0 |
| mírná | 1 |
| střední | 2 |
| silná, extrémní vyčerpání | 3 |
| Závratě | |
| žádné | 0 |
| mírné | 1 |
| střední | 2 |
| těžké, problémy s rovnováhou | 3 |
| Problémy se spánkem | |
| dobrý spánek | 0 |
| přerušovaný, mělký spánek | 1 |
| časté probouzení, špatný spánek | 2 |
| žádný spánek | 3 |
Pokud se nacházíte v nadmořské výšce a vaše celkové skóre (kromě skóre bolesti hlavy) je 3 a více, znamená to, že máte akutní horskou nemoc.
Pokud nás bolí hlava a příznaky ukazují na AMS, v první řadě se nevydáváme výš, ať už na trek nebo do dalšího tábora na expedici. Uděláme si přestávku a odpočíváme. Během ní užíváme léky proti bolesti (např. Ibuprofen 400 mg každých 6 hodin) a Acetazolamid 250 mg každých 8 hodin (přípravky Diuramid nebo Diamox).
Odpočinek v táboře. (foto: Jarek Botor)
Acetazolamid mimo jiné zvyšuje dechovou frekvenci, tj. množství vzduchu v plicích, a tím i množství kyslíku dodávaného buňkám našeho těla. Urychluje aklimatizaci, jejíž součástí je zvýšená frekvence a hloubka dýchání. Acetazolamid je diuretikum a zvyšuje vylučování moči. Správná vodní a elektrolytová rovnováha organismu je velmi důležitá, proto musí být naše lékárnička vybavena také elektrolyty. Acetazolamid může vyvolat pocit mravenčení v rukou, ústech nebo nohou, proto se doporučuje před výpravou užít kontrolovanou dávku léku. Aby se pozdější nežádoucí účinky léku nepřičítaly například horské nemoci.
Alternativou pro ty, kteří nemohou acetazolamid užívat, je dexametazon. Tento lék neurychluje aklimatizaci jako Diuramid nebo Diamox, ale pouze snižuje nepohodlí. Nevýhodou dexametazonu je, že může maskovat příznaky AMS a HAPE, které se mohou objevit po jeho vysazení.
Pokud příznaky AMS neodezní během jednoho dne odpočinku a užívání léků, je nutné sestoupit níže o 500–1000 m a strávit tam další noc. Pokud příznaky nezmizí a sestup níže není možný, je třeba pokračovat v léčbě, kterou je třeba dále posílit podáváním kyslíku a použitím hyperbarického vaku a mezitím zorganizovat záchrannou akci.
Plicní edém končí zástavou dechu a smrtí. Po úrazech je druhou příčinou úmrtí ve velehorách. U osob, které byly v minulosti postiženy HAPE a chystají se do velehor, se doporučuje pomalá, klidná aklimatizace s velmi konzervativním profilem výškového růstu.
Náhlý pokles výkonu (hlavní příznak), dušnost i při mírné námaze, potíže s dýcháním, vysoká dechová frekvence (>30/min.), kašel (včetně “mokrého” kašle), pocit bublání v plicích, zrychlená srdeční frekvence, pocit sevření/tlaku na hrudi, dýchání s bublavým zvukem, podlitiny v obličeji, na nehtech, apatie, v těžkých případech krvavý, pěnivý výtok z úst, může být přítomna i mírná horečka a můžeme se setkat se všemi příznaky AMS.
Jak diagnostikovat:
Pokud se výrazně zhorší vaše pohoda a objeví se první příznaky výškové nemoci, okamžitě sestoupejte do nižší nadmořské výšky (foto: Jarek Botor)
V případě výškového otoku plic je čas velmi důležitý, proto okamžitě provádíme záchranný postup a léčbu. K záchraně osoby postižené HAPE může být nutný transport mezi tábory, proto je třeba zapojit všechny dostupné síly.
Jakmile zjistíme příznaky plicního edému, sestoupíme s takovou osobou níže. Snížení výškového rozdílu již o 300 m může zlepšit stav pacienta, v praxi se stav výrazně zlepší při výškovém rozdílu 500–1000 m. Pokud však sestup není v nejbližších hodinách možný (např. čekáme na posily ze základního tábora, kvůli povětrnostním podmínkám apod.), držíme horní část těla ve vzpřímené poloze, chráníme pacienta před podchlazením, podáváme kyslík a používáme přenosný hyperbarický vak, čímž získáme čas na organizaci záchranné akce (členové expedice/výškoví nosiče/vrtulník).
Dále podáváme následující léky: acetazolamid (250 mg = 1 tableta každých 8 hodin), nifedipin s prodlouženým uvolňováním (20 mg = 1 tableta každých 12 hodin). Nifedipinu s rychlým uvolňováním je třeba se vyhnout, protože může způsobit výrazný pokles krevního tlaku.
Lze také použít inhalační aerosolové léky, jako je Salbutamol. Tento typ léků se v osobních nebo táborových lékárničkách nosí spíše výjimečně, ale takový lék již může být součástí lékárničky v základním táboře. Lze podávat vazodilatační léky (např. tadalafil, sildenafil nebo viagra).
Neléčený výškový otok mozku vede k bezvědomí a v těžkých případech k velmi rychlé smrti, a to i do jedné hodiny od nástupu příznaků. Příčiny HACE jsou podobné jako u AMS – nedostatečné zásobování kyslíkem. Počáteční příznaky mohou být také odnoží AMS, přičemž průběh, jak již bylo zmíněno, je dramaticky rychlý.
Silná bolest hlavy, nereagování na typické léky proti bolesti, nevolnost, zvracení, ataxie, závratě, problémy s rovnováhou. Velmi citlivým a jednoduchým terénním testem, který rovněž usnadňuje rozlišení v nejednoznačných situacích, např. při snaze zamaskovat příznaky, je test chůze po čáře. Pokud osoba není schopna test provést, máme podezření na výškový otok mozku. Příznaky jsou také změny stavu vědomí, halucinace a agrese. Konečným stadiem je kóma a smrt v důsledku ochrnutí dýchacích cest.
Jak diagnostikovat:
Wczytuję galerię
Stejně jako v případě HAPE není čas na přemýšlení. Pokud můžete, okamžitě sestoupíte níže o 500–1000 m a věnujete zvláštní pozornost bezpečnosti pacienta. Léčba je podobná jako u výškového otoku plic, ale místo nifedipinu podáváme dexametazon – pokud je pacient při vědomí, měl by dostávat perorální dávku (8 mg každých 6 hodin) až do úplného vymizení příznaků. Dexametazon neléčí příčinu mozkového edému, pouze příznaky HACE, proto není alternativou k nesestupování. V závažných případech se úvodní dávka (8–10 mg) podává intravenózně nebo intramuskulárně. U těžkých stavů lze intramuskulární dávku podat přes oděv. Za nepříznivých okolností může být příprava a použití předpřipravených ampulí snazší. Obsah ampulky je také možné vypít. Kromě toho může být prospěšné použití acetazolamidu 250 mg dvakrát denně. Lze podávat kyslík a použít přenosný hyperbarický vak, ve kterém zvyšujeme tlak.
Pokud není sestup možný, pokračujeme v léčbě, dokud není úspěšná, a organizujeme záchrannou operaci (mobilizujeme všechny dostupné zdroje). Zotavení může trvat až 14 dní, někdy však trvalé postižení v důsledku HACE zůstává.
AMS, HAPE, HACE samozřejmě nejsou všechny výškové nemoci, které nás mohou postihnout v souvislosti s pobytem v horách, ale jsou to ty nejčastější a jsme vůči nim obzvláště zranitelní. Je nesmírně důležité umět rozpoznat příznaky u svého partnera a rychle na ně reagovat, což znamená správnou léčbu, často včetně organizace záchranné akce. Zásadní je také správně, ale především poctivě posoudit vlastní zdravotní stav ve fázi, kdy je to ještě možné. A na znepokojivé příznaky vhodně reagovat. Ignorováním prvních příznaků nemoci a úmyslným výstupem do větších výšek (např. při vrcholovém útoku) ohrožujeme nejen sebe, ale i své lezecké partnery.
