Tato otázka naznačuje, že navigaci v horách budeme potřebovat teprve tehdy, když ztratíme orientaci, setmí se nebo počasí omezí viditelnost. Takový přístup je chybný. Navigace je ryze praktická dovednost. Pokud si o ní jen přečteme pár článků a zhlédneme několik videí, ale neprocvičíme si ji v terénu, může nám ve stresu po ztrátě orientace být k ničemu.
Připravit si spolehlivý plán trasy včetně časového rozvrhu je povinností každého, kdo se vydává do hor. Platí to nejen při nejistém počasí nebo v neznámém terénu, ale i za příznivých podmínek. Díky tomu posoudíme, zda lze plán ve stanoveném čase uskutečnit, a zjistíme, kolik kilometrů nás čeká, jaké převýšení překonáme a s jakými obtížemi se setkáme.
Pokud si túru nenaplánujeme předem a podmínky se zhorší, bude na přípravu navigace už pozdě, nebo ji budeme řešit narychlo, ledabyle a nepřesně, tedy riskantně. Navíc si plánováním každé túry a procvičováním navigačních dovedností sami zlepšujeme své schopnosti, a to zdarma.
Plán túry tvoří řada bodů, kterými hodláme projít. Tyto body bychom měli na mapě vybírat tak, abychom je v terénu s velkou pravděpodobností dokázali najít i při viditelnosti omezené na deset až dvacet metrů.
Měli bychom hledat jednoznačné topografické body, jako jsou vrcholy, sedla, rozcestí stezek, odtoky z horských jezer nebo úpatí terénních žeber a žlabů. Neumisťujme tyto body doprostřed pasek ani v zimě na zamrzlá jezera, protože jejich polohu tam nedokážeme určit dostatečně přesně, a následující úsek tak bude zatížen chybou. Body je vhodné sepsat v pořadí, v jakém jimi projdeme, spolu s jejich názvy, nadmořskou výškou a případně i souřadnicemi, pokud používáme systém GNSS.
Dalším krokem při sestavování plánu je propojit vybrané body úseky a ke každému z nich uvést směr (azimut), vzdálenost, převýšení a potřebnou dobu chůze. Díky takovému plánování můžeme během túry průběžně sledovat, zda dodržujeme časový plán, nebo zda už je čas vrátit se „po vlastních stopách“.
Takto podrobný plán by měl vycházet ze zásad řízení rizik v horách. Ty se liší v zimě, kdy se při posuzování trasy soustředíme na vyhýbání se konkávním terénním útvarům na závětrných svazích s určitým sklonem v závislosti na stupni lavinového nebezpečí, a v létě, kdy se potýkáme s obtížemi spojenými s tvary terénu, sítí turistických tras a stezek, přechody vodních toků či průchody klečí.
Podle našeho vztahu k moderním technologiím můžeme takový plán sestavit a zapsat zcela analogově, s pomocí papírové mapy a analogového kompasu, do obyčejného zápisníku, ovšem s papírem odolným vůči vlhkosti (All Weather Paper). Můžeme také využít moderní technologie a pomocí vektorových map zobrazených v navigačních aplikacích pro Android nebo iPhone provést potřebná měření, sestavit plán a uložit ho jako soubor GPX, a dokonce ho zkopírovat do zařízení ostatních účastníků túry.
Pamatujme však, že přístup k takto uloženým datům je sice pohodlný, ale vyžaduje napájení, které může být v horách obtížné zajistit. Proto se osobně snažím mít možnost plánovat digitálně na offline mapách a k navigaci používat zařízení ovládaná tlačítky, nikoli dotykem. Při digitální navigaci je důležitá také zásoba energie a znalost toho, jak spolehlivě zařízení fungují za sněžení nebo deště.
Je dobré alespoň jednou ročně procvičovat analogovou navigaci (s papírovou mapou a kompasem) za omezené viditelnosti (v noci, v mlze), abychom si udrželi schopnost pohybovat se podle azimutu, obcházet překážky a určovat vlastní polohu podle nadmořské výšky a azimutu svahu.
Při běžných túrách ale nejspíš rádi využijeme digitální navigaci založenou na systému GNSS a navigačních zařízeních, která nám za vhodných podmínek přesně ukážou naši polohu i nadmořskou výšku, a to i na digitální mapě, a povedou nás podle připraveného souboru GPX.
Vyberme si analogový kompas od osvědčené značky se zrcátkem, které umožňuje současně sledovat terén před námi přes zaměřovač a odraz stupnice kompasu, podle něhož posoudíme její správné natočení vůči magnetické střelce. Dbejme na to, aby měl kompas stupnice v centimetrech, stupních a kilometrech pro mapy v měřítku 1:25 000. Mezi užitečné funkce, které by náš přístroj měl mít, patří nastavení magnetické deklinace a klinometr pro měření sklonu svahu.
Můžeme také sáhnout po digitálním kompasu, který dnes bývá součástí navigačních hodinek a určuje směr k severu pomocí tříosého magnetického senzoru. Pokud je zařízení vybavené systémem GNSS, kompas dokáže zohlednit magnetickou deklinaci pro naši polohu. Funkci klinometru pak nejčastěji nabízí widget Inclinometer nebo slope angle.
Který je pohodlnější? Pro mě digitální – pokud si dobře ohlídám zásobu energie.
Pořiďme si papírovou topografickou mapu oblasti, do které se chystáme, v měřítku 1:25000. Hledejme mapy se sítí zeměpisných souřadnic, na nichž svislé čáry směřují ke geografickému severu u horního okraje mapy (orientace k severu), s přehledně zakreslenými vrstevnicemi, reliéfem terénu, lesními porosty, vodními toky a plochami i sítí silnic, stezek a turistických tras. Vyhýbejme se mapám s obrázky zvířátek, květin a dalšími ozdobami, které snižují jejich čitelnost. K dostání jsou také laminované mapy nebo mapy potažené fólií, které spolehlivě vydrží nejeden déšť a omezí potřebu používat mapník.
Můžeme využít také digitální mapy ve spojení s navigačními aplikacemi. Rozhodně by měly být uložené v paměti zařízení, nikoli pokaždé stahované přes internet. Vrstvy těchto map mohou obsahovat topografické zobrazení, tedy kresbu se symboly známými z papírových map, nebo satelitní snímky (pohled na zemský povrch z ptačí perspektivy). Digitální (vektorové) mapy nemají pevné měřítko. Souřadnice se zobrazí po označení bodu a předchozí volbě jednotek (formátu souřadnic), zatímco orientace mapy závisí na zvoleném nastavení (North Up, Track Up).
Kromě toho, co vidíme na displeji, jsou v různých oblastech mapy uložené další informace v podobě tematicky rozdělených bodů a definic liniových objektů, po nichž nás zařízení může navigovat podle zvoleného druhu aktivity.
Která mapa je spolehlivější? Často používám digitální mapy Sharpmap nebo Lomap v aplikacích jejich výrobců. Plánování na těchto mapách na displeji telefonu je na horské chatě pohodlné a rychlé, ale hotový plán nakonec bezdrátově přenesu do navigačního zařízení (ručního přístroje nebo hodinek) a podle něj se pak orientuji v terénu. Telefon se k navigaci příliš nehodí kvůli nedostatečné výdrži baterie a obtížnému ovládání dotykového displeje za deště či sněžení.
Je výškoměr, nazývaný také altimetr, pro navigaci nezbytný? Ano, zejména v horách, kde nám tento třetí rozměr usnadňuje určení polohy díky informaci, na které vrstevnici se nacházíme. Tento údaj v kombinaci s azimutem svahu nám umožní určit polohu i tehdy, když systém GNSS nebude dostupný (ozbrojené konflikty, poruchy systému, chybějící napájení navigačního zařízení).
Můžeme používat analogové výškoměry s mechanickým ústrojím. Jejich výhodou je, že nepotřebují napájení, nevýhodou pak rozlišení měření omezené na přibližně 20 m. Druhou možností jsou elektronické přístroje, které nabízejí vyšší rozlišení, ale vyžadují napájení. V obou případech je důležitá kalibrace, která bude nejpřesnější, pokud vychází ze skutečných údajů o nadmořské výšce. Kalibrace barometrické výšky pomocí výšky ze systému GNSS nebo z mapy DEM bude vždy zatížena chybami satelitního systému.
Tady je výběr složitější a závisí na našem rozpočtu, ale také na tom, jak dobře vidíme. Především hledejme zařízení s tlačítky pro výběr funkcí a nastavení. Pokud mají i dotykový displej, který usnadňuje ovládání, ujistěme se, že není jediným způsobem ovládání a že ho lze zamknout (déšť nebo sněžení používání dotykových displejů ztěžují). Další důležitou věcí je napájení, které nám musí vystačit po celou dobu aktivity. Akumulátor, nebo baterie? To je další dilema, které řešíme při pročítání specifikací zařízení a zvažování možností nabíjení v terénu a na horských chatách.
Tady platí jednoduché pravidlo: čím větší displej a čím vyšší jas, tím větší spotřeba energie. Z toho by vyplývalo, že nejrozumnější volbou jsou hodinky. Jejich malé displeje sice umožňují navigaci po připravené trase, ale prohlížet digitální mapu na displeji o průměru 3–4 cm je pořádná výzva. Ruční přístroje už mají velký, přehledný, často reflexní displej, na kterém se mapy zobrazují pěkně a čitelně. Kvůli své hmotnosti a rozměrům ale často leží… v zásuvce místo v batohu, a když pak potřebujeme navigaci, litujeme své lenosti. Ať už zvolíme ruční přístroj, hodinky, nebo dokonce telefon (ten nedoporučuji, po 6 hodinách túry se vybije), dbejme na to, aby zařízení mělo barometrický výškoměr a magnetometr, který nám ukáže světové strany, i když stojíme na místě.
Navigace je praktická dovednost. Musíme se ji začít učit pochopením magnetických pólů Země a jevu magnetické deklinace. Poté je třeba absolvovat sérii cvičení zaměřených na pohyb podle konkrétního azimutu odečteného z mapy, měření azimutů k určitým objektům v terénu a jejich zakreslování do mapy.
Takové cvičení je základem navigace, zejména pro ty, kteří při pokynu autonavigace „Jeďte na severozápad“ zpanikaří nebo se vydají náhodně zvoleným směrem.
Dalším krokem je naučit se číst mapu. Nejjednodušší je začít v terénu, který známe, seznámit se s legendou a zapamatovat si všechny značky používané k popisu terénu. V horách je základem také umět z mapy vyčíst reliéf terénu. Jak na to? Jednoduše si na túru vezmeme mapu a kompas. Určíme výchozí bod a sledujeme průběh túry, přitom dbáme na správnou orientaci mapy a rozpoznáváme objekty, kolem kterých procházíme nebo které vidíme v dálce (s tím nám pomůže azimut). Po několika takových túrách s mapou, kompasem a zkalibrovaným výškoměrem pro nás bude čtení mapy hračka.
Po takové přípravě se můžeme pustit do plánování túry podle mapy a spočítat vzdálenost i převýšení, díky nimž odhadneme potřebnou dobu chůze. V zimních podmínkách budeme při plánování navíc potřebovat znát aktuální lavinovou předpověď a vývoj počasí v předchozích dnech. Tyto údaje nám umožní správně plánovat túry a odpovídajícím způsobem řídit lavinové riziko. Teprve mapa nám poskytne potřebné informace o terénu, orientaci svahů vůči světovým stranám a jejich sklonu, podle kterých se můžeme správně rozhodovat. Pokud chceme plánovat digitálně, musíme si vybrat vhodnou aplikaci, nastavit ji podle svých preferencí a pochopit, jak funguje navigace po stezkách i mimo ně (přímé trasy).
Samostatnou dovedností je udržet správný směr chůze za omezené viditelnosti. Je vhodné, aby člověk zodpovědný za navigaci šel ve skupině jako druhý. Může tak navádět prvního správným směrem a ten se může soustředit na obtíže a nebezpečí v terénu. Doporučuji tato cvičení provádět v noci v lese nebo v zimě za mlhy, samozřejmě mimo obtížný, exponovaný a lavinami ohrožený terén. Navigovat můžeme podle kompasu pomocí postupných azimutů nebo pomocí zařízení GNSS, které zná naši polohu a přesně nám ukazuje další směr chůze.
Při navigaci pomocí zařízení GNSS nezapomeňte přizpůsobit zobrazované informace svým potřebám. Volba jednotek a formátu souřadnic, znalost toho, kde se kalibrují kompas a barometrický výškoměr, i nastavení obsahu jednotlivých obrazovek jsou základem pro plné využití zařízení. Nespoléhejte se jen na tovární nastavení, které nemusí být vždy optimální.
Analyzujte také své elektronické záznamy tras z túr. V těchto souborech je zaznamenané tempo vašich aktivit, které se hodí při plánování dalších túr. Navíc si je můžete uložit do zařízení jako trasy ověřené v konkrétních podmínkách. Tyto záznamy můžete sdílet s přáteli nebo na portálech, kde lidé zveřejňují své soubory GPX pro další nadšence do horské navigace.
Výše najdete jednoduchý návod, jak se naučit navigovat za jeden víkend. Stačí zkopírovat text článku, rozdělit ho do bodů a pustit se do toho! Pokud si chcete tyto znalosti raději vyzkoušet v praxi a získat v terénu 100% jistotu, vyplatí se projít celým procesem pod vedením instruktorů v renomované horské škole. Kurz navigace by měl zahrnovat všechny výše popsané kroky a vést by ho měl odborník v této oblasti. Jen tak přinese skutečné výsledky a vynaložené peníze se stanou tou nejlepší investicí do vašeho rozvoje a bezpečnosti na túrách.
Pár rychlých rad na závěr? Tady jsou.
Igor Marcin Józefowicz – instruktor v 5+ Szkoła Górska, seniorní instruktor TOPR a vedoucí skupiny Cyber-Tech TOPR.
