Island Peak, známý také pod nepálským názvem Imja Tse, je malebný vrchol v Himálaji ve východním Nepálu. Název „Island Peak“ mu dal objevitel a horolezec Eric Shipton v roce 1951 během průzkumné expedice do těchto hor před pokusem o výstup na Mount Everest. Odkazuje na siluetu vrcholu, který ze západu vypadá jako osamělý ostrov. První výstup na Island Peak se uskutečnil v roce 1953.
Imja Tse je známý jako trekový vrchol, kde mohou ambiciózní turisté zažít realitu vysokohorské expedice s prvky lehkého lezení. Přesto tato šestitisícovka nevyžaduje velkou lezeckou praxi. Stačí dobrá celková kondice a zkušenosti se zimními podmínkami. Díky tomu je často voleným horským cílem. Výprava na Island Peak je dobrý nápad pro ty, kteří chtějí něco víc než jen treking do základního tábora pod Everestem. Island Peak nabízí možnost vrátit se s vrcholem nad 6000 metrů na kontě.
Během několikatýdenního trekingu budeš obdivovat čtyři himálajské obry – osmitisícovky: Mount Everest (8850 m), Lhotse (8516 m), Makalu (8463 m) a Cho Oyu (8201 m). Zažiješ také setkání s obyvateli malebných horských vesnic, překonáš visuté mosty nad hlubokými údolími, ponoříš se do bujné vegetace a budeš si užívat nezapomenutelné výhledy.
Island Peak je považován za středně obtížný vrchol, který spojuje treking se základy alpinismu. Musíš překonat strmý terén, přejít ledovec a pod vrcholem využít fixní lana.
Před zahájením výstupu účastníci procházejí aklimatizací a během treku do základního tábora pod Everestem se postupně přizpůsobují nadmořské výšce. Nemusíš tedy trávit mnoho dní v základním táboře pod vrcholem. Je však nutné vyhradit si přibližně 10 dní na samotný treking a poté celkem 2 dny na přesun do oblasti vrcholu a samotný výstup. Potřebná je dobrá kondice, kterou si musíš vybudovat tréninkem. Nezbytná je schopnost pracovat s cepínem a mačkami, i když pokročilé techniky nejsou vyžadovány. Výstup na Island Peak probíhá se zkušeným místním průvodcem, který poskytuje podporu po celou dobu expedice.
Přesto se před výstupem do téměř 6200 m vyplatí mít vysokohorské zkušenosti (z Alp, Kazbeku nebo podobných vrcholů). Hodně sebejistoty dodá také kurz vysokohorské turistiky v Tatrách.
Stejně jako u běžného trekingu do základního tábora pod Everestem existují pro tento vrchol dvě sezóny. Jarní připadá na duben a květen, podzimní na říjen a listopad. Ta první je oblíbenější, částečně díky přírodě, která je v té době nejbujnější. Podzim naopak často nabízí stabilní počasí a průzračný vzduch po skončení monzunu, a také méně lidí na stezkách.
Trekingová trasa pod Imja Tse / Island Peak vede malebnými vesnicemi v oblasti Khumbu a nabízí nahlédnutí do místní kultury, tradic a životního stylu Šerpů.
Cestou na vrchol je možná aklimatizace pod samotným štítem. Nejlogičtějším plánem výpravy je však projít celou trasu do základního tábora pod Everestem. Tato téměř 60kilometrová trasa končí ve výšce 5600 m na vyhlídce Kala Pattar. Tyčí se na úpatí Everestu a Lhotse a je jen o 600 m nižší než vrchol Island Peak. Bude ideálním aklimatizačním cílem a po sestupu z tohoto místa se můžeš vydat přímo do základního tábora pod hlavním vrcholem.
Tento treking jsem popsal v samostatném článku, proto si ho pozorně přečti, pokud plánuješ výstup na Island Peak. V tomto textu se totiž soustředím jen na přístup pod horu a samotný výstup na vrchol.
Přečti si také:
Trasa vedoucí do Base Campu pod Everestem (EBC) protíná oblast Khumbu a vede hlavně údolím řeky Dudh Koshi. Svůj pochod začínáš v Lukle, postupně nabíráš výšku a procházíš dalšími vesnicemi na trase. Největší z nich jsou Namche Bazaar, Tengboche a Dingboche. Poslední z nich je důležitým bodem. U paty obrovského masivu Nuptse se Dudh Koshi dělí na dva přítoky: Lobuche a Imja Khola se spojují pod Dingboche. Vesnice je místem odpočinku a aklimatizace a právě tady se také poprvé ocitneš tváří v tvář svému vrcholu.
Po dosažení základního tábora pod Everestem se musíš otočit zpět a po jednom dni pravděpodobně dorazíš do Lobuche. Následujícího dne kolem poledne tě stezka dovede do Dingboche. Tady je třeba opustit hlavní trasu a zamířit na východ. Údolí Imja Khola tu vede směrem k vysoké skalní stěně a vrcholům, které ji tvoří. První etapou pochodu za Dingboche bude nenáročná stezka vedoucí širokým údolím kamenitou krajinou. Po třech hodinách chůze tě stezka dovede k domům vesnice Chukung. Než se tak stane, asi 10 minut před prvními domy mineš výjimečné místo. Kukuczkův čorten zde vznikl z iniciativy polských himálajistů. Ačkoli jeho běžný název odkazuje na polského držitele Koruny Himálaje, připomíná tři horolezce, kteří zahynuli na nedaleké jižní stěně Lhotse: Rafała Chołdu (na podzim 1985), Czesława Jakiela (na podzim 1987) a Jerzyho Kukuczku (na podzim 1989).
V Chukung budeš nocovat v jednoduché, ale pohodlné lodge ve výšce 4750 m. Následující den zahájíš treking do základního tábora pod Island Peak. Čeká tě asi 3hodinový pochod kamenitou pustinou, širokým údolím mezi starými ledovcovými morénami. Stezka je zřetelná, ale za špatného počasí se na ní dá ztratit orientace. Terén pomalu stoupá do výšky 4950 m, k ledovcovému jezeru Imja Tsho. Tady se stezka rozděluje. Hůře patrná trasa odbočuje doprava na sedlo Ampu Lapcha, které je přechodem do oblasti Baruntse a Mera Peak. Výraznější stopy směřující doleva vedou pod stěnu Island Peak a po dvou kilometrech od rozcestí dorazí do úzkého údolíčka, kde stojí stany základního tábora. Základní tábor ve výšce 5000 m je výchozím bodem směrem k vrcholu.
Drobná, ale důležitá poznámka: Na skalnatých svazích hory ve výšce 5500 m se nachází tábor High Camp. Teoreticky nocleh v něm zkracuje vzdálenost k vrcholu. V praxi tam téměř nikdo nespí, protože dalších 500 m výšky zhoršuje spánek a na místě není žádná infrastruktura. Stany a vybavení si tam musíš vynést sám. V základním táboře jsou přitom velké pohodlné jídelní a spací stany a kuchyně, která zajišťuje lepší jídlo. Navzdory delší vzdálenosti k vrcholu toto místo poskytuje mnohem lepší regeneraci. Pokud využiješ služeb agentury, dostaneš místo v expedičních stanech, oběd a večeři a také jídlo před startem na vrchol.
Výstup na vrchol ze základního tábora začíná kolem půlnoci. Celá cesta na vrchol by měla trvat asi 8 hodin, sestup přibližně 5. V praxi hodně záleží na kondici účastníků a na podmínkách na ledovci i ve vrcholové kupoli.
Ze základního tábora tě stezka vede podél morény na východ a po několika stech metrech se stáčí k severu, kde strmě stoupá kamenitými svahy. Ve tmě je místy obtížné najít správný průchod, ale stopy vedou poměrně zřetelně vzhůru. Cestou tě čeká několik míst, kde je potřeba zvýšená opatrnost – bude nutné vylézt skalní práh nebo projít strmý úsek komína.
Když se nad ránem začne obloha projasňovat, měli bychom se nacházet nad High Campem, v místě zvaném „crampon point“. Tady bychom si skutečně měli nasadit mačky a sedák. Při vstupu na ledovec se družstva navazují na lana. Odtud začíná výstup sněhovými poli. Asi o 1–1,5 hodiny později dorazíme na plošší úsek, odkud je už vidět vrchol. Rozlehlá plochá část ledovce je dobrým místem na poslední odpočinek. O kus dál je ledovec rozbrázděný několika velkými trhlinami, přes které jsou položené hliníkové žebříky. Jejich přechod je silný zážitek. Za nimi začíná vrcholová kopule Island Peak.
Tady se odvazujeme a začínáme stoupat podél fixních lan s použitím blokantů. Vrchol se zdá být na dosah ruky, ale překonání tohoto úseku podél lan trvá nejméně hodinu a půl. Na vrcholovém hřebeni je třeba dávat velký pozor, abychom neuklouzli na západní stranu. Musíme také brát ohled na další osoby využívající lana. Za systémem strmých komínků se dostaneme na vrcholový hřeben a po něm ještě několik desítek metrů vzhůru na vrchol.
Výhled kolem nás je ohromující. Před očima se tyčí obrovská jižní stěna Lhotse. Na druhé straně údolí – impozantní pyramida Ama Dablam, o něco dál vrcholy Cho Polu, Kali Himal a Baruntse a v pozadí obrovská pyramida Makalu. Za dobrého počasí dohlédneš mnoho kilometrů kolem.
Vrchol není dobrým místem k odpočinku, protože v posledních letech ho ustupující ledovec proměnil v ostrou pyramidu. Přesto stojí za to tu chvíli zůstat a obdivovat panorama.
Sestup vede stejnou trasou. Při slaňování po fixních lanech je třeba dávat pozor na osoby pod námi a na možnost stržení sněhu a ledu. Přechod ledovce níže bude vyžadovat, abychom se znovu navázali na lano. Jakmile z něj sestoupíme, za denního světla dobře čitelná stezka nás strmými serpentinami zavede do údolí, do základního tábora. Tady nás čeká jídlo a zasloužený odpočinek.
Při startu kolem půlnoci bychom se na vrcholu měli ocitnout kolem 8:00 ráno a do základního tábora se vrátit kolem 13:00–14:00. Návrat vede stejnou cestou. Následující den ze základního tábora sestupujeme přes Chukung a Dingboche do jedné z níže položených vesnic. Pokud odpoledne dorazíš do Pangboche, můžeš následující den sestoupit do centra regionu, městečka Namche Bazaar, a odtud už do Lukly, na začátek trasy.
V Nepálu musí mít cizinci vstupní vízum. Pokud plánuješ výstup na Island Peak, potřebuješ si na letišti vyřídit 30denní vízum, které v současnosti stojí 50 USD.
Při návštěvě horských oblastí v Nepálu potřebujeme také povolení. V případě výstupu na Island Peak vstupujeme na území Národního parku Sagarmatha, kde musíme mít registraci (vyřizuje se v Lukle), povolení ke vstupu do parku a povolení („permit“) na Island Peak. Zařizovat si vše svépomocí by bylo natolik časově náročné, že jedinou rozumnou možností je svěřit to trekingové agentuře.
Formalitou, na kterou je potřeba myslet ještě v Polsku, je pojištění. „Bezpieczny Powrót“ bude dobrým řešením, ale pozor! – jeho základní varianta platí do výšky 6000 m. To znamená, že si musíš přikoupit rozšíření.
Na trasu do základního tábora pod Everestem potřebuješ výbavu, o které jsem psal v článku věnovaném tomuto trekingu (odkaz najdeš výše). Výstup na Island Peak vyžaduje několik dalších položek. Především vysokohorské boty. Já jsem na této hoře používal jednovrstvé boty typu Zamberlan Expert Pro nebo La Sportiva Nepal Extreme. Za teplého dne budou dostačující, pokud ti ale nohy snadno promrzají, zvaž dvouvrstvé boty (např. La Sportiva G2). Na spaní v základním táboře si vezmi teplý péřový spacák s komfortní teplotou -15 až -20 °C.
Kromě toho potřebuješ ledovcovou výbavu – mačky, sedák, 3 šroubovací karabiny, osmu na slaňování a blokant pro výstup po fixních lanech. Nezbytná je helma, protože terén pod vrcholem ohrožují padající kusy ledu. Hodit se bude také cepín, i když není nezbytný – na ledovci obvykle stačí trekové hole.
Ve srovnání s jednoduchým trekingem vyžaduje výstup na vysoký vrchol více vybavení. Potřebuješ tedy dvě zavazadla: malý batoh (30–40 l) na treking a vrcholový výstup a velký batoh (60–80 l), který poputuje na hřbetě jaka nebo ho ponese nosič.
Island Peak se netěší obrovské popularitě bez důvodu. Normální cesta, kterou na vrchol vystupuje 99 % lezců, nepředstavuje velké obtíže. Ani výška by neměla být zvláštní výzvou, pokud se pohlídá aklimatizace, a uspokojení z výstupu na opravdový himálajský vrchol je k nezaplacení. Musím vás jen varovat před jedním – je to návykové a při návratu z vrcholu Island Peak můžete začít přemýšlet o dalším.
